Multicrossover

Až sejde se všech třicet padouchů na místě jednom, tu pikle strašidelné splétati začnou, konec světa plánujíce.

Však lidstvo není ztraceno ještě zcela, neb rozpory významné mohou se brzy projevit a jednotu padoušství narušit.

Čarodějové mezi nimi považují se za přirozené vůdce. Těžce ponesou zpochybňování své autority z úst podřadných tvorů.

Jest zde i kanibal, pečlivě si prohlížející možné večerní chody, jeho pohled zálibně se zaměří na růžovou ropuchu.

Nelidský program chladně kalkulovat bude, kterak všechny do složitého algoritmu zapojit a tak je zotročit.

Psaní drabblů před spaním mi nedělá dobře… pomyslím si, když se vzbudím, hlavu plnou padoušských myšlenek.

„Vánoce! Spousta dárků. Třeba mi někdo konečně věnuje správně teplé ponožky,“ zasní se Dumbledore, mávne hůlkou a odzdobí místnost nápisem Padouši všech fandomů spojte se.

Další čtyři osoby po sobě nejistě pomrkávají. 

„Jsem Angelika, Markýza andělů, žádný padouch!“ dupne vztekle nožkou.

„Myslel jsem, že jsem svou smrtí chybu napravil…“ pronese smutně Boromir.

„Nemám problém si zahrát zlouna… Geraltovi i Yennefer občas jistě piju krev vydatně,“ ušklíbne se Ciri, „důrazně ale odmítám být v nějakém náhradním výběru!“

„Měla v žilách proradnou krev Lannisterů…“ pokrčila rameny Ellaria, jakoby to vše vysvětlovalo..

„Pojďte slavit,“ vybídl je poněkud netrpělivě Albus, na roli padoucha zvyklý.

„Bylo to nečekané,“ řekla Yennefer.
„Vzrušující,“ doplnila Melisandra.
„Místy velice vznešené,“ zdůraznila Galadriel.
„Bylo to k něčemu?“ zeptala se prakticky Minerva.

Všechny čtyři se ohlédly na K´rula, protože pochopily, že mohou moudře promlouvat, jak dlouho chtějí, ale hlavní slovo tu má on.

„Inu… sám jsem nečekal, jaký mišmaš z toho vznikne,“ připustil, načež neodolal a dodal: „Myši mašírují.“

Potěšilo ho (a zároveň trochu zklamalo – miloval vyvádět lidi z míry), že trpělivě čekaly, až bude pokračovat, nepodivovaly se, co blekotá.

„Nemohli jsme doufat, že každé setkání přinese užitek. Myslím ale, že máme dobrou naději, že některé světy se pohnou správným směrem.“

Za starých časů stalo se, že šlo vejce na vandr. Naštěstí to nebylo Harknessovo vejce, to by byla úplně jiná pohádka. Harkness o galaxii dál nahání s pomlázkou každou vesmírnou slizku a škrábe se, neptejte se kde, protože téma. Ale zpět k vejci: Dlouho a beznadějně bloudilo lesem, až narazilo na mýtinku a na ní cosi, co považovalo za kurník. Nebylo to právě bystrozraké vejce. Což je škoda. Ale aspoň to mělo rychle za sebou. Santer po něm okamžitě vystřelil, Voldemort ho proklel a Vlk zkušeně aportoval přímo Ježibabě, která ho hodila do další várky těsta. A bylo po vejcích.

„Určitě by to šlo vymyslet jinak,“ nadhodila Minerva.
„Lépe,“ zdůraznila Galadriel.
„Máme mnoho společného, ale naši společníci, přátelé… nepřátelé… náhodní spojenci… se chovají zcela nevyzpytatelně,“ doplnila Yennefer.
„Ve jménu Pána světla, musíme konat,“ připomněla Melisandra.

K´rul je poslouchal a shovívavě se usmíval. Byly čarodějky, jistě, obdařené věkem delším než běžných smrtelníků. Ve srovnání s ním byly pochopitelně všechny sotva dospělé, to jim však nebránilo hovořit rozvážně… a rozvláčně. Snad to byla jen obava, aby se před ostatními neshodily.

„Mohou se setkat,“ vložil se konečně do debaty. „Mé chodby jsou jim k dispozici.“

Jeho první, nikoli však poslední slova. Slavná slova.

Jakmile roztaje na silnici poslední vločka. Ještě předtím, než vykvetou sněženky. Na silnicích se objeví výstražná cedule „práce na silnici“. Celá země se promění v jeden velký úsek častých nehod, zácp a nervových zhroucení. Podle chutě, se kterou se zarývají do asfaltu, je jasné, že jde o věrný fanklub Krtečka. Podle kvality a rychlosti práce jde taky o fanklub Pata a Mata. Všichni ostatní si přitom přejí mít kouzelné sluchátko nebo létající kouzelnický klobouk, aby nemuseli používat auto. Asi by to nejlépe vyřešil Rumcajs, a to hrozbou použití střelné zbraně. I když, fandil bych tomu, aby některé střely nebyly varovné…