Zlodějka

Poznámka: Snad nevadí, že využívám prostoru, i když si téma nahradit nechci, kdyžtak pardon :)
Takže nesoutěžní drabble na téma: Otrocká práce.
_________________________________________
„Ano, slečno.“
„Ne, slečno.“
„Samozřejmě, slečno.“
„Už to bude, slečno.“
Že já se do toho nechala zatáhnout…
Šlechtic uměl lidi přemlouvat, jen co je pravda. A tři tisíce liber se zdály jako sen.
Ale všechna ta práce… nikdy jsem nic podobného nedělala. Oblékat židli nebylo ani zdaleka tak obtížné. A těch šatů…
„Už to máme v kapse,“ zaradovala jsem se v duchu, když Maud přistoupila na Šlechticovu nabídku k sňatku.
Ale pak přišla noc a s ní i nejobtížnější ze všech úkolů.
„Sue, řekni, co musí udělat manželka o svatební noci?“ zeptala se vyplašeně.
A tak jsem jí to ukázala.

„Vaše minulost, slečno.“
Otočila jsem první dvě karty.
„Laskavá paní... a poté rozloučení, svár,“ podívala jsem se na Maud. Zbledla.
„Současnost…“
„Starší pán. Velmi přísný,“ zaškaredila jsem se, „Netuším, kdo to může být. Vy ano, slečno?“
Maud se zasmála.
„A mladý muž. S dobrým srdcem.“
„Nepokračuj, Sue!“
„Musím, slečno, jinak vás štěstí opustí.“
Obrátila jsem další.
„Budoucnost.“
„Cesta. Možná cesta srdce…“
Poslední kartou měla být srdcová dvojka, ale vypadla mi.
Místo ní jsem otočila károvou dámu.
Obě jsme se zarazily.
Připravila jsem si ty karty dopředu. Myslela jsem, že mám v rukou všechny trumfy.
Ach, jak jen jsem se mýlila…

Varování: Spoiler. Velkej.
Poznámka: Pro ty, co neznají fandom, jde o román z viktoriánské Anglie s lesbickou tématikou. Doufám, že se mi podařilo vystihnout tu hlavní zápletku. Ve sto slovech je to docela problém. Samozřejmě v knize je to o dost složitější a tak, ale snad se mi podařilo alespoň to, co jsem chtěla.
_______________________________________________________
Už jsem nic necítila, když mě dovlekli k vaně a přivázali k dřevěnému rámu.
„3000 liber, Sue!“ sliboval.
Kolo zahrčelo, slyšela jsem smích. A pak bylo ticho.
„Strčíme tu děvku do blázince!“
Ledová hladina se nade mnou zavřela. Voda se mi dostala až do plic. Nestačila jsem se nadechnout.
Mělo nám to vyjít.
Vzduch. Místo nádechu však dávím vodu. Než znovu skončím pod hladinou.
„Vezměte si ho, slečno. Láska ještě nikomu neublížila,“ tvrdila jsem.
A znovu.
„Možná, kdybych jí řekla: ‚Miluji tě…‘“
Ta mrcha. To ona tu měla skončit!
Taková byla dohoda.
Byl teplý letní den a právě mě „koupali“.