DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2014.

„Plt… Plastím!“
„Domůghh,“ poručil taxikáři a ten nechápavě pohlédl na jeho kumpány.
„Hoďte ho do hotelu.“
Dveře hotelového pokoje byly na kartu, což si vyžádalo více pokusů, než prosté zastrčení klíče do zámku. Pyžamem se neobtěžoval, jen ze sebe sházel oblečení a odpadl.
Probudila ho potřeba. Stále ještě v podroušeném stavu (a stále bez roucha) vyšel na chodbu a prošel prvními dveřmi, které nekladly odpor. Že vedou na ulici, zjistil ve chvíli, kdy byl venku a to už odpor kladly.
Hotelová obsluha si naháče před vchodem nevšímala, a tak mu nezbývalo než běžet k telefonní budce a přivolat si pomoc.

"Včera jsem to pěkně přehnal a nejen s chlastem."
"Hawkeye, uklidni se. Nebylo to poprvé."
"No jo, B.J., jenže já jsem se vyspal se setrou Clarkovou!"
"A co má být, je docela pěkná."
"To sice je, jenže je taky zapřísáhlá katolička a stojí si za tím, že si ji teď musím vzít!"
"Nemůže tě do ničeho nutit. Myslím..."
"Nazdar hoši."
"Zdravíme vás, plukovníku. Přišel jste zatvrdit svá játra?"
"Nalej mi. Právě mi volali ze stanice první pomoci. Jejich doktor i zdravotník jsou mrtví a prosili, abych někoho poslal."
"Jedu tam."
"Hawkey, zešílels? Zabijou tě!"
"Aspoň se nebudu muset ženit."

"Jo," odpověděl Marek. "Ségra se bude vdávat." Petr přikývl.
"Nechápu ji," pokračoval Marek. "Já se fakt ženit neplánuju."
"Ne? To já se vždycky oženit chtěl," odvětil Petr.
"Fakt? Já teda ne. Nějakej papír, co mě bude k tomu druhýmu vázat, fakt nepotřebuju."
"No... já to spíš vždycky vnímal jako takovej rituál," snažil se vysvětlit Petr. "Víš? Jakože, když někoho miluješ a chceš s ním zůstat napořád..."
"Ty seš teda fakt romantik," Marek jen protočil oči. "To mě k tomu teda nikdo nepřinutí. Ani přes moji mrtvolu."
Tentokrát to byl Petr, kdo protočil oči.
A pak, kdo se tu chová dětinsky...

"Takže abych to správně pochopil, tak když ti dám pokoj..."řekl Jakub. "Tak ti vrátím vnuka v pořádku." odpověděla čarodějnice. "Ale v rámci kolegiality potřebuji vědět,že je v pořádku." Čarodějnice vytáhla křišťálovou kouli a třikrát ji přetřela. Na kouli se ukázal malý Matěj, živý a zdravý. "Tak platí." Čarodějnice si s Jakubem potřásla rukou a pak dvakrát luskla. V oblčku kouře se objevil Matěj a čarodějnice zmizela. Zhruba za týden začal v její kuchyni požár, který se nedal uhasit. Venku stál Jakub a dával pozor, aby neutekla. "Měli jsme dohodu." "A já jí neporušil budeš mít klid v hrobě."

Probudil jsem se s pocitem, že jsou mé smysly mnohem ostřejší. Slyšel jsem veškerý ruch ulice za tlustou zdí. Kromě spousty jiných pachů jsem rozeznával vůni sexu a lidské krve. Krve, které jediná mi dokáže na chvíli zostřit smysli.
Kurva!
Ležela na koberci v obývacím pokoji. Už když jsem vstával z postele, slyšel jsem její mělký dech, ale nic mě nepřipravilo na její bledou kůži v kontrastu k rudým vlasům.
Kurva.
Vzal jsem telefon a zavolal doktora Forche. Jen se zeptal na její krevní skupinu a zavěsil.
Klekl jsem si, vzal její studenou ruku do své.
Hlavně mi tu neumírej.

Jason Bourne stál na chodníku a pozoroval dvě průmyslové kamery, které mířily jeho směrem. Povzdechl si. Od té doby, co byl povýšen a prošel bezpečnostní prověrkou se na ulici necítil vůbec dobře. Dobře si pamatoval, co mu na malé soukromé oslavě řekl jeden starší agent a jeho nový kolega:"Uncle Sam je všude. I tam, kde by ho nikdo nehleda. Nezapomeň." Teď už chápal všechny ty paranoidní bývalé špičkové agenty. Tíha vědění byla příliš velká a daň krutá. Být neustále pod dohledem je velmi, velmi únavné. A úplně nejhorší na tom je, že lidé si zvykají. Na přítomnost strýčka Sama.

Kdysi si dal jméno. Představíte si pod ním někoho, kdo pomáhá. Zachraňuje životy. Takový chtěl být.
Skutečně zachránil tisíce životů. Dokonce celé planety a galaxie.
Ale všechno vždycky nejde podle plánu. Musel dělat i ošklivé věci.
Tak ošklivé, že si myslel, že si jedno z jeho já to jméno ani nezaslouží.
Jeho pověst ho předcházela. A tak zatímco někde ho vítali s nadějí a jásotem, jinde před ním s hrůzou prchali a vinili ho ze všeho, co se nepovedlo.
Nesl to těžce.
Ale když do křížovky jako "původce problémů" automaticky naškrábal "Doctor", pochopil, že napřed musí přestat vinit sám sebe.

Dva mladí muži v brnění stojí vedle repliky středověké vesničky.
"Todle je asi tvoje poslední akce, co?" táže se první.
"A proč jako?" diví se druhý.
"Přece se ženíš, ne?"
"To se ňák sfoukne. Do něčeho jí navlíknu a pošlu jí fotit."
"Ale řikal si, že vona tydle věci s šermem moc nemusí, ne?"
Druhý pokrčí rameny.
"Tyjo, to bych radši chcípnul, než se tohodle vzdát a skončit v chomoutu," mudruje první. "Tak deme na to?"
Rozběhnou se vpřed a mávají píkami. Bitva začíná.
Řev. Vedro. Pot.
Oheň.
Rána skrz nedovřené hledí.
Pád. Krev.
Houkání sanitky.
Raději smrt, než...
Ticho.

Mistr Erestor zvedl zrak od stolu, když vstoupil do místnosti lord Elrond a položil na stůl knihu.
„Máte přečteno? Co jste se dozvěděl?“ ptal se Erestor.
„Saeros byl členem dvora Thingola v Doriathu-“ začal Elrond, ale Erestor jej přerušil.
„Tohle ví každý. Co soudíte o jeho činech? Kdo byl na vině Saeros nebo Túrin?“
„Myslím, že Saeros. Provokoval a nechal se vyprovokovat. Místo toho, aby se poučil, že se nemá zaplétat do sporů s lidmi, se nechal potupně štvát jako zvíře. Nepostavil se za své činy a raději zemřel. Takový přizdisráč, řekl bych.“
„Elronde, vyjadřujte se slušně!“ napomenul jej učitel.

"Za chvíli bude Vintíř ukládat dítka na kutě, myslím, že bude po tom dni vyšťávenej, Barnabáš s Polyxenou ho asi nenechali přes den chvíli v klidu", zamyslí se Gizela a slastně se ponoří do termálního bazénu.
"Zachariáš dal Jimramovi asi taky pokouřit", přidává se Vincencie, "doufám, že chlapi nezjistili, že jsme tu spolu; aby si to neulehčovali společnými aktivitami."
"Ano, ať zas jednou máknou, frajeři liboví!"
"Pravá žena se nenechá mužem zotročit", zhodnotí Vincencie, "zavčas mu ukáže, zač je toho loket, dokáže si udělat čas na sebe, zkrátka chtělo by to šampus, abychom si mohly připít na cestu pravých žen!"

Jeho životní krédo, se stalo koncem rodiny. Jeho rod vymřel po meči. Jeho příjmení tím zmizelo z kouzelnického světa.
Nezanechal po sobě potomků, ani ženy. Na světě nezbyl nikdo, kdo by za něho mohl truchlit.
Někdo však přeci. Jeden patnáctiletý chlapec, který to že existuje, zjistil teprve nedávno.
Motto jejich rodu znělo Toujours pur (Navždy čistý), ale motto Siriuse Blacka bylo: „Je lepší býti mrtvý, nežli ženatý.“
Nakonec se mu vyplnilo. Dříve než se stihl oženit, založit rodinu, zasadit strom a postavit dům, zemřel.
Nikdo nevěděl zda doopravdy zemřel, ale možná by bylo lepší se oženit, než zemřít rukou Bellatrix.

Tvor se chvíli nemohl zorientovat, byl zmatený. Pak ale ucítil závan čerstvého vzduchu a vyrazil za ním. Vnímal hlasy, vnímal sílu, která se ho snažila spoutat, a vnímal také ten vzduch a skotačení spousty jiných tvorů, ke kterým se chtěl přidat.

Bylo tu chladno, a taky tma. Ale venku všechno žilo. Všechno ještě mělo spoustu energie. A taky tam určitě bylo mnohem víc světla. Tomu všemu se nedalo odolat.

Hlasy okolo něj zněly stále silněji. Slova formovala sílu, která se ho snažila zatlačit zpět na původní místo. Nechtěl se nechat.

Jeden hlas se zatřásl.
Síla na okamžik povolila.

Utekl jim.

Kolikrát sis říkala, jestli by nebylo lepší to tady zabalit.
Tak na co čekáš? Až naprší a uschne a porostou klobásy?
Přestaň si lhát do kapsy a přiznej barvu. Stojí to tady za hovno.
Všichni jsou vylitý jak váza, nikdo si s tebou nedokáže promluvit o vážných věcech.
Nikdo tě tu nechápe. Jsi tu jako pěst na oko, jako tatarka na těstovinách.
Všechno je tu zbytečně drahý. A vůbec, kde končej všchny ty tvoje těžce vyseděný prachy? V černý díře státní pokladny.
Je na čase najít si cestu ven.
Jsi přece mladá úspěšná žena.
Nezkysneš v tomhle pajzlu do rána.

Odjel.
On mu nebránil, nedal mu sbohem, nehledal ho.
Předal mu tedy poslední kus skládačky a modlil se, aby on nepoznal, že se nechal rozbít.
Utekl.
Věděl, že nejužitečnější bude nechat věci doznít do prázdna. Nic si s sebou nevzal, nemusel, všechny zakonzervované vzpomínky si křečovitě vyrýval do sebe, aby jednou, až jich bude dost, ho mohly zahubit.
Schoval se.
I tady roste tisíce platanů, ale už nic neznamenají.
Vinil se za všechno co mu udělal, ale mnohem víc za to, co nikdy neudělal.
Jako přizdisráč dohrál hru přesně podle plánu, nedovolil si to kapitálně posrat, jak by se slušelo.

Žena literátka? Ve Francii už po staletí jev známý, ač vzácný.
V Německu podezřelá, nežádoucí.
A čeští vlastenci by nějakou uvítali. Věrnou, oddanou vlastenku i manželku a matku.
Dokud neexistovala, dokonce si ji vytvářeli pomocí pseudonymů.
Když se konečně objevila dobrá spisovatelka, nevěděli si s ní rady.
Nadaná, jistě.
Příliš smělá. Schopná poukazovat na nepříjemné pravdy, svým chováním zahanbovat méně odvážné.
Příliš soběstačná. Chce se živit svou prací. Nebýt závislá na muži.
A ještě hůř. Co nenachází u manžela, hledá u jiných.
Pečlivá matka, alespoň to.
Nakonec ji plně ocenily až pozdější generace.
Zatímco školáci dál remcají kvůli té Babičce.