Dreamer's Ship

Erwin s Mikem se rozhodli dát si na chvíli oraz od věčného cestování a na nějakou dobu pobýt na jedné planetě. Měli zrovna štěstí a našli nabídku práce učení magie pro osmerčata tamní vážené rodiny. Spousta kouzelníků se o tuto pozici ucházela, a tak si je rodiče všechny pozvali.
Nejstarší z dětí kypělo magií a většina kouzelníků a mágů se seběhla kolem něj, nedotčeného potenciálu. Všichni jej chtěli učit, a nadšení rodiče souhlasili. Erwin a Mike se rozhodli za menší odměnu učit zbylých sedm sourozenců.
Strávili s nimi pět let, a na konci těch sedm osmin daleko předčilo svého bratra.

"Dobrá, Miku, takhle to asi dál nepůjde."
"Prosím?"
"Nemůžeme pokračovat tak jako doposud." Začne Erwin cábrovat z jedné strany místnosti na druhou."Potřebujeme něco nového. Ta zápletka jakou co jsme doposud psali vůbec nevycházela. Byla moc vágní, jako zamotaný kruh. Musíme ji smazat a vymyslet lepší."
"Nemůžeme se na chvíli zastavit a popřemýšlet o tom?"
"Ne, Miku! Už se blíží vypršení časového limitu, potřebujeme nový plán. Musí být tak dobrý aby nejenže nahradil ten předchozí, ale aby byl lepší a mohl posunout nás dál. Prostě a zkrátka potřebujeme plán B!"
"My jsme měli nějaký plán A?" Zeptá se Mike zmateně.

Začátky normálního života pro Erwin znamenaly hodiny učení, zkoumání vzorců a aplikování teorií na svět kolem, ať už se jednalo o magii nebo běžnou komunikaci s realnými bytostmi. Strávila hodiny čtením a pilováním svých schopností.
Dnes je pro ni magie přirozená jako dech. Skoro si neuvědomuje, jak moc ji využívá.
---
Když se Mike učil ovládat meč, znamenalo to hodiny a hodiny fyzicky náročného tréninku, opakování složitých pohybů útoku i obrany. Psychice to taky nepřidá, když ho každou chvíli někdo opravuje co vše dělá špatně.
Všechno do něj tloukli, překvapilo ho, jak jednoduché je v boji zabít někoho jedním zásahem meče.

Erwin sedí na koberci vznášejícím se vysoko nad městem na planetě na které je úplně prvně. A také je úplně prvně sama na cizí planetě bez strýčk.
Kouká na kus papíru se vzkazem který jí strýc zanechal před dvěma dny. A který ji poslal až sem. Má najít Darukova potomka a pomoci stát se mu dobrým mužem. No chápete to?
---
Kouzla zapůsobí a Erwin ho najde, zjistí systém jakým to v jeho městě funguje a hned ráno se vydá do jeho školy kde je představena jako nová spolužačka.
Hned o první přestávce se k němu otočí "Ahoj, já jsem Erwin!"

"Tak za kolik?" Zeptá se podstaditý chlapík a už vytahuje z kapsy peněženku a počítá peníze.
Erwin a Mike na něj jen nechápavě dívají "Co prosím?" Dostane ze sebe Mike, Erwin pomalu roluje koberec.
"Za kolik prodáte tu vaši létající věcičku. Povím vám, cestování ve vznášedle je sice daleko bezpečnější a pohodlnější - podle toho jak jsem vás pozoroval - ale najdou se takoví blázni co docela slušně zaplatí za takové dobrodružství jako let na koberci. Přišli jste sem se toho zbavit, ne?"
Erwin se na něj nepříjemně zamračí a chlápek za chvíli ani neví že nějací Mike a Erwin vůbec existují.

"Doprava, doparava! Doleva! Mírně dolů! Sakra řekl jsem mírně, stoupni trošku! Doleva! ÁH!" Křičí Mike
"Jak jsme daleko?!!" Houkne na něj Erwin dozadu.
"Počkej moment! Uf! Jo, musíme se vrátit o kousek zpátky a pak dolů a budeme na místě." Jen co dořekne, Erwin už zase řídí koberec. Tentokrát už ví kudy a Mika už čeká jen chvilka plná nervů než přistanou.
"Teda ty mi dáváš." Otírá rukou čelo.
Erwin ho plácně po zádech "No vidíš, a nakonec jsme to dali docela dobře, co?"
"Prosím příště už ne."
"Ale no tak, vždyť jsme tak dobrej tým! Dorazili jsme bez úhony!"

"Erwin, jseš si vážně jistá, že to bude v pohodě?"
"No jasně!"
"Vážně, vážně jistá?"
"Hele, Miku, snad už jsem ti říkala že s tím zkušenost! Nepodceňuj mě!"
"Říkala. Ale taky jsi říkala že na mojí planetě ani na té kde tě ten tvůj strejda vychovával žádný extra letecký provoz nebyl."
"Prosím tě z čeho máš pořád takovej strach?!"
"Nepřijde mi bezpečné vydat se na cestu na létajícím koberci když je nebe plné létajících vozidel!"
"Miku, ty jseš ale strašnej strašpytel!"
"Co když do nás nějaký narazí!"
"Všichni prosím, toto má být odvážný bojovník..." Ukazuje Erwin rukama směrem k Mikovi.

Cris se ploužil za Anthonym, který jim prosekával cestu hustým porostem.
"Vážně nechceš pomoc?" zeptal se trochu dotčeně.
"Ne Crisi, to zvládnu-" řekl Tony a v tu chvíli ho trn sekl do ruky. Zaklel.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a Anthony zaklel znovu. Cris vytáhl náplast a zalepil mu ránu.
"Ukaž, teď budu sekat já."
"Co? Já nejsem žádná květinka, narozdíl od tebe!"
"My máme kytky tvrdší než tyhle a stejně tak i naše kůže je tvrdší," vysvětloval Cris.
"Jasně, jasně, všechno z krystalů. Ale tvoje kůže je stejná jako moje!"
Cris se otočil a ukázal kousky krystalů na ruce.