Dráteničky

"Mohl bys naplnit ty papriky?" zeptala se Markéta. Petr kývl. Tohle byl teprve jeho čtvrtý den na Táboře a už na jeho oddíl vyšla služba v jídelně. Někteří pomáhali s přípravou, další při servírování nebo úklidu. Dneska vařili rajskou.

"Co to je? To nevypadá jak maso," řekl Petr nedůvěřivě, když viděl tu směs do paprik.

Holky se na něj zmateně podívaly. "Tohle je veganskej tábor."

"Cože? Vždyť včera jsme měli řízek." řekl Petr, ale pak se zarazil.

"Nechápu, že to nevíš. Máme to i na webovkách," zakroutila hlavou Jana.

Petr taky nechápal. Měl tisíce otázek. Ale ty teď musely počkat.

Každý, kdo na Táboře někdy byl, o nich věděl. Kopec, na kterém se Tábor nacházel, totiž skrýval tajemné katakomby. Spleť pravděpodobně stovek dlouhých chodeb, zapletených jedna do druhé. Vstup tam byl samozřejmě zakázaný. Ale i tak kolovaly po táboře zvěsti o těch, co záhadně zmizeli a nikdo už je nenašel.

Anička tomu samozřejmě vůbec nevěřila. Nebyla už přece malý děcko. Ale Marek je nespustil z očí. Trvalo to, než ho přemluvila, aby ji tam nechal alespoň nakouknout.

"Ááááááá," rozeznělo se lesem. Marek se neudržel a začal se smát, když kolem něj proletěla nejdřív vyděšená Anička a za ní desítky netopýrů.

"Co ráda čteš?"
"Čtení je nuda! Radši hraju hry."
Petr s pobavením sledoval, jak se Áďa po té odpovědi beze slova zvedla a čekala, až se uvolní místo u vedlejšího stolu.

"Čau, já jsem Marek," Marek si k Petrovi přisedl. Ten se na něj zmateně podíval.
"My to neděláme. Jenom děcka. Plus, už tě znám."
"No, to bych taky doufal," zasmál se Marek a špičkou nohy mu přejel od kotníku až po koleno.
"Někdo nás uvidí," zasyčel Petr.
"Půjdeš se mnou na rande?" zeptal se Marek. Petr ho chvíli zkoumal pohledem. Pak kývnul. Tak to přece jenom byl speed dating.

Petrovi kolem hlavy proletěl míč.
"Ti tvoji špunti mají teda energie. Kde ji berou?" zasmál se. Stáli s Markem kousek od lesa, kde Petrův oddíl sbíral dřevo na podpal.
Další letící míč Marek chytil a hodil jim ho nazpět.
"Co to hrají? Vybíjenou?"
"Netuším," přiznal Marek. "Vymysleli si vlastní pravidla."
Petr jen zakroutil hlavou. A vzápětí musel chytat dítě, co na něho málem spadlo.
"Ty děcka jsou šílený," zhodnotil to Petr. Marek se zasmál, když jim u nohou znovu přistál míč.
"Dej si bacha. Je to nakažlivý!" pronesl dramaticky a pak se bez varování rozběhl a povalil Petra do trávy.

1. Usilovně přemýšlejte nad tím, jak udělat letošní celotáborovou hru zajímavou.
2. Běžte do sámošky pro nějaké sladkosti na cenu pro vítězný tým.
3. Zjistěte, že je všechno zase dražší, než loni.
4. Zoufale úpěte, dokud si nevšimnete, že u pokladny mají hromadu zlevněných vajíček, která během letošních Velikonoc neprodali.
5. Vykupte je všechna i přesto, že ještě pořád nemáte plán.
6 Uvažujte nad tím, že téma hry bude hon na zlovolnou slepici, než vám dojde, že draci taky snáší vajíčka.
7. Udělejte z toho bitvu o dračí poklad a tvařte se, že to bylo v plánu už od začátku.

Dnešní večer bylo na programu něco speciálního. Talentová táborová soutěž s názvem Hvězdy pod širákem.
"Tak co máte v plánu?" zeptal se Petr.
"Prodanýho ženicha," odpověděla Ema. Když se na ni zmateně podíval, dramaticky protočila oči a dodala: "Jak je Prodaná nevěsta, ale Prodanej ženich."
"Aha," řekl Petr, i když z toho nebyl o nic moudřejší.

Večer za ním přiběhli s prosbou o pomoc.
"Jasně. Co mám dělat?" zeptal se.
"Nic, jenom tam stát."

"Vyvolávací cena: dvě Snickersky!" zvolala Kačka a Petr se málem praštil do čela. Tohle nemělo s talentem nic společnýho. A Prodanou nevěstu taky asi nikdy neviděli.

Zrovna se s oddílem vraceli do tábora, když Marek uviděl Petra. Spěchal ke stanům. Marek se automaticky usmál, ale pak si všiml, že si Petr hřbetem dlaně mne oči. Vypadalo to, jako by brečel. Stalo se snad něco?

Viděli se až u oběda. Petr ale už vypadal líp. Smál se a vtipkoval. Marek využil příležitosti, když jim nikdo nevěnoval pozornost.
"Je všechno v pohodě?" zeptal se Marek.
"Hm, jo. Proč?" podivil se Petr. Když mu to Marek vysvětlil, jen se zasmál a kývl k talíři. "Pomáhali jsme v kuchyni."
Marek se málem praštil do čela. K obědu totiž byla cibulačka.

Nikdo nedokáže odolávat věčně. Tím spíš, když vás k tanci přemlouvá skoro deset malých svišťů. Petr si povzdechl a vydal se na parket. Skupinka jeho svěřenců ho vesele následovala. Nejdřív začal jen pokyvovat hlavou do rytmu, ale to jim nestačilo, tak přidal kroucení tělem. A za chvíli už se plně ponořil do melodií táborové diskotéky. Hýbal rukama, nohama, hlavou a kroutil zadkem, jak kdyby mu šlo o život.
Marek tu scénu pobaveně sledoval. Nemohl říct, že by Petr byl mezi nejlepšími tanečníky na táboře. Přesně naopak. Byla to naprostá tragédie. Ale z nějakého důvodu od té tragédie nemohl odtrhnout oči.

"To si ze mě děláš prdel," zasupěl Petr, zatímco se snažil napodobit Marka. Bezúspěšně. S hlasitým plesknutím dopadl na žíněnku.
"To není fyzicky možný!" protestoval a Marek se zasmál.
"Vždyť už jsi tam skoro byl," řekl. "Akorát musíš vytáhnout ten zadek výš."
Petr v duchu zaklel, ale zvedl se, aby to zkusil znovu. Snažil se ignorovat ty modřiny na nohou, které měl ještě od minule a odřeniny, které už přestal počítat. A taky mohl přísahat, že se mu na dlani vytváří puchýř.
Vylezl znovu na kruh.
"Můžeš mi říct, proč to vůbec dělám?" zeptal se.
"Protože mě miluješ," zazpíval Marek.

"Mám další!" zavolal Honza a zamával něčím třpytivým nad hlavou. Celotáborová pirátská hra byla v plném proudu.
Každý oddíl musel správně zodpovědět úvodní hádanku, která je přivedla na první stanoviště. Tam pak museli vyřešit šifru, která jim ukázala, kde je uložená první truhlička s pokladem. Každý oddíl měl povoleno si vzít jen jeden malý kousek kočičího zlata. Těch ale nebylo dost na to, aby vystačily na všechny oddíly. Záleželo tedy i na rychlosti.
Markův oddíl si zatím vedl dobře.
"A pamatujte děcka, není důležité vyhrát-" začal říkat Marek.
"Ale je důležité porazit Petrův tým!" dokončil za něj jednohlasně jeho oddíl.