DMD č. 17. pro 17. 4. 2015. Téma: Totální anarchie

„Dobby tě poslouchá?“ zeptal se Lucius s údivem a špetkou podezření.
„Jsem ředitel, jestli sis nevšiml,“ odpověděl Severus důstojně. „Poslouchají mě všichni bradavičtí skřítci.“
„Já jsem byl jeho právoplatný pán a stejně si našel skulinku, jak donášet Potterovi,“ reagoval s nakyslým úsměvem Lucius.
„A teď, když by tě poslouchat nemusel, ti pro změnu vyhověl. Vypadá to, že Dobby si dělá, co chce…“
„Takový malý anarchista,“ utrousil Lucius.
Severus se odmlčel a nad čímsi se zamyslel.
„Poslyš, kolik je vlastně na Manoru skřítků?“
„Zhruba dvacet. Proč?“
„Napadlo mě, že bychom z nich mohli vytvořit záškodnickou jednotku s malým anarchistou v čele…“

„Bůh o nás ví,“ provlnilo se mu vědomím a jeho svět se rozpadl v oslňující bílé. Myšlenky se mu rozpustily jako olověná kola. Byl tvořený z mlhy. Byl první mlhou, která kdy bolela. Nehmotná mysl se rozpadla do chobotnic s fraktálovými chapadly.
Neuspořádanost celku se svíjela ve vzorcích z částic. Přesýpala v křečích. Měnila se rychleji než spin kvant. Pikosekunda měla tisíc let. Krvavých. Neexistoval směr. Neexistoval zvuk.
Bolest se zhmotnila jako houpací kůň bez pravého ucha. Měl žluté zuby a neřehtal. Na uzdě se třpytili korálkoví andělíčci. Vzlétli a rozpadli se v prach. Temně rudá pokryla zemi. Zazvonila. Třicetkrát.

Pondělky jako tenhle, kdy měla víkend volný, ji děsily ze všeho nejvíc.
Už když se v neděli večer do toho domu vracela, bála se, jak to tam bude vypadat. Ale největší šok na ni stejně čekal až v pondělí ráno.
Obývák rozházený, včetně polštářů a přehozů z pohovek. Chlupy a drobky po celé podlaze. Špinavé nádobí bylo všude. V kuchyni už se ta hromada málem sesypala a něco tam páchlo plísní. Ale nejhorší byl dětský pokoj. Rozsypané lego bylo to nejmenší. A špinavé prádlo nebylo jen v koši. O víkendu tam zkrátka žádná pravidla neplatila.
Už si na to zvykla.

„Co se dneska děje v našem pohádkovém království, to je naprostý chaos,“ postěžovala si Karkulka svým kamarádkám. „Vlk, který mě měl sežrat, o sobě prohlásil, že je vegetarián.“
„Já bych ten stav nazvala přímo anarchií,“ přidala se Růženka. „Místo, aby se princ ke mně prosekal do věže a probudil mě, musela jsem se prodrat houštím a toho nekňubu políbit sama.“
„A co můj tragický osud?“ postěžovala si Sněhurka. „Macecha nechala čarování a chce mě jmenovat královnou. Tím pádem přijdu o zkušenost se sedmi mužskýma!“
Locika to lakonicky shrnula: „Co s námi bude, jestli ti Grimmové nepřestanou chlastat, to fakt nevím.“

Po nebi plul sumec.
Jak takový sumec na obloze dýchá?
Pak sumec spolkl měsíc. Vcelku.
Není měsíc ve skutečnosti větší než sumec?
Celý svět se houpal. Hvězdy v souhvězdích si prohazovaly místa, mezitím kroužily malé stříbrné rybky a celý obraz spěl k totální anarchii.
Hele, už se necítím tak skvěle.
Rybky se proměnily v malá, černá, ostrá písmenka a vzaly ho útokem.
Kde je tady záchod?
Té noci došel Christian ke dvěma zásadním rozhodnutím. Za prvé, bude se vyhýbat podezřelým domácím pálenkám.
Za druhé, odteď kašle na písmena a příští báseň napíše nějakými bezpečnějšími znaky. Co třeba obloučky a pomlčky?

,,Nelez po tom nábytku, nekousej ty hračky, neperte se, nečichej to lepidlo, netahej Máňu za vlasy, nestrkej si ten prst do nosu, neházej těmi kostičkami, obuj si ty bačkůrky, neběhej."
Pořád jen ,,ne", asi mi z toho hrábne. Neznám jiný místo, kde by bylo tolik svobody jako tady. Všichni si dělají co chtějí a já je mám usměrňovat. Je to tak vyčerpávající. Občas si říkám, že jsem se fakt musela zbláznit, když jsem si tuhle práci vybrala. Fakt se nedivím, že mám šediny. Nikde nevládne taková anarchie jako v mateřské školce!
,,Neolizuj ty barvičky!" ukončila svůj monolog a běžela zasáhnout.

Nestává se často, že by Bídák opustil pevnost Northgard. Vlastně se to od otevření hostince nestalo nikdy. Proto taky byli všichni v šoku. Ale jen na chvilku...
"Hustý, velký béčko je pryč. Anarchie propukne!" zaječel radostí jeden z cotasů.
"Budiž ti připomenuto, že výraz anarchie znamená bezvládí," odpověděl mu Hora.
"No a?" nechápal mladík.
"No a za pípou jsem momentálně já. Takže ano, je tu absolutní bezvládí majitele. Ale ten je relativně v klidu, protože začala absolutní diktatura mé maličkosti," dodal Hora a čekal než všem dojdou jeho slova. A nemusel čekat dlouho. Vše se rychle vrátilo do starých kolejí.

Myslela si, že to nejhorší přestála – dítěti odrůstalo číro a spínáky v uších vyměnilo za sice nevkusné, ale přecejen náušnice.
Pak dítě zahlédla s cigaretou a zásady liberálního rodičovství šly stranou. Slečně zabavila mobil a zrušila kapesné.
Dítě se vztekalo. V šestnácti je vám prostě jedno, že váš dědeček umřel na rakovinu plic, protože kouřil jak továrna... Ale bez mobilu se žije hůř než bez cigár, takže i kuřácká fáze chtě nechtě skončila.
O něco později dítě trucovitě oznámilo, že je lesba a má holku. Totální anarchie!
Když se usmála a řekla, ať holku pozve na oběd, spadla dítěti čelist.

Čerti neodnášejí hříšníky do pekla. Pod kotle se nepřikládá a tak se místo nářků ozývá jen stále silněji klení čertů.
Do pekla neodnesení hříšníci si to štrádujou před nebeskou bránu, kde se tvoří dlouhá fronta. Svatý Petr nikoho do nebe nepouští.
Hříšníci namísto čekání ve frontě bránu přelézají.
„Proč nepouštíš čisté duše do nebe, Petře?“ táže se Všemohoucí.
„Nemají vyplněné ty nové formuláře, co poslali z Bruselu.“
„A proč si hříšníky nevzali čerti?“
„Nemají čas, Otče, vyplňují hlášení podle směrnic Evropské Unie o spotřebě uhlí na hříšníka a jeho vlivu na životní prostředí.“
Zemi, nebe i peklo zachvátila totální anarchie.

"Povězte, pane Tumnusi, nikdy jste se neptali, proč to na vás Aslan dopustil? Proč nechal čarodějnici vládnout v Narnii?"
"Aslan nic nedělá bezdůvodně. Víš, dcero Evina, než přišla Bílá čarodějnice, byla v Narnii, inu, ve vašem světě byste tomu možná řekli "totální anarchie". Čarodějnice nám ukázala, kam patříme. Semkla nás dohromady."
"Zní to, jako by vám to ani neublížilo."
"Ublížilo, ale ne každá pomoc je bezbolestná."
"A to jste nikdy nepřestali věřit v Aslana?"
"Někteří ano. Ale víra není něco, co bys mohl za pár dní odložit. Jestli stačí sto let, abys o ni přišel, nebyla asi nikdy příliš silná."