DMD č. 17. pro 17. 4. 2015. Téma: Totální anarchie

Anarchistčin deník, pozemské datum 17. dubna
Na házení zápalných pum jsem ještě mladá, tak jsem alespoň vzala do pusy listového šneka a poplivala s ním celou podlahu.
Jen tak pro nic za nic jsem spadla z židle na podlahu.
Tak jako ptáčci krmí svá holátka rozžvýkanou potravou, tak jsem nakrmila matku a strýce.
Ostatně, matce jsem též zvrhla do výstřihu sklenici džusu.
Vyválela jsem se v pomazánce. Pořádně. Byla dobrá.
Půl hodiny jsem probrečela. Zcela zbytečně.
Ze slavnostního dortu jsem se snažila oloupat jahody. Asi bych je ale stejně nesnědla.
Ať žije chaos. Ať žije anarchie. Ať žijí rodinné oslavy.

"Vzrušující! Dokonale vzrušující! A ták legrační!"
Lydia div nevýskala na celý Sussex. Uprostřed sametové noci by se to sice nehodilo, ale co na tom. Byla opilá dětským nadšením z dobrodružství.
Několik hodin v rozhrkaném dostavníku ji ovšem ubilo jako každá daleká cesta. Ano, jeho ruce rozptylovaly, jeho rty jí kradly čas. Ale zmáhala ji únava.
V prašném londýnském podkroví se připojila nuda. Dospala všechny pozdní večerky. Nepustil ji ven. Neměla na nové šaty a své měla zmačkané. Neměnil si košili.
O svatbě nepadlo jediné slovo. Červík hlodal.
Unikla sevření domova, ale neuměla si vládnout.
Tato anarchie byla k uzoufání klidná.

Recept na anarchii. Sepsal kapitán Rex
Potřebujete:
Jednoho znuděného Fivese
Jednoho znuděného Hardcase
Jednoho rozzuřeného Kixe
Jednoho bezraného Jediho
Painballové pistole
Postup:
Vezměte Fivese a nedávejte mu delší dobu nic nebezpečného na práci. Přidejte špetku hyperaktivního klona. Nechte je interagovat dokud nezačnou mít Nápad. Následně vložte oběma do rukou paintballové pistole a vypusťte je volně po základně.
Zamíchejte a nechte bublat, dokud z ošetřovny nevyrazí rozzuřený Kix prahnoucí po krvi obou výtržníků.
Výsledkem by měl být vzteklý medik, jedi generál od barvy a migréna velícího důstojníka. A samozřejmě mužstvo, které se chce přidat do hry.
Ať žije velká Republiková armáda.

"Tati, co je to anarchie?", ptá se Tabita.
"To je, když nemusí nikdo nikoho poslouchat."
"To by se mi líbilo", zareaguje Tobiáš.
"Dobře, zítra jsme spolu doma, tak to zkusíme."
Ráno Tadeáš vstane, nasnídá se, dětského pokoje si nevšímá. Rozházené peřiny a polštáře. Když Tobiáše přepadne hlad, musí si něco najít sám. Děti snědí buchty ze spíže, nadrobí přitom po celé kuchyni. Pak si jdou hrát do obýváku, za chvíli jsou hračky všude možně. Dvojčata se opět rvou, vřískají až běda.
Tadeáš naznává, že musí experiment okamžitě stopnout. Nebo do Timeina návratu nemá šanci dát děti a dům do cajku.

Moje maminka pocházela z rodiny, kde vládnul despotický otec. V osmnácti utekla z domova s tím, že nikdy více tyranie.
Můj tatínek vyrostl v rodině, kde měla vše pevně v ruce matka. Vyhovovalo mu to.
Tito dva lidé se dali dohromady a zplodili tři děti. Z nedostatku vůdčí osobnosti mezi rodiči vládla u nás totální anarchie.
Jak jsem začala brát rozum, pochopila jsem, že takhle to dál nejde. Bylo nás pět, pokusila jsem se zavést demokracii.
Fungovat to přestalo vždy přesně ve chvíli, kdy tři děti přehlasovaly rodiče.
Což je hlavní důvod, proč jsem ve své vlastní rodině zavedla diktaturu.

"Dominiku, přestaňte si v mobilu prohlížet fotky!"
"Jaký fotky?"
"Lukáši, ten úkol na matiku si opíšete až o přestávce."
"To nestihnu!"
"Marku, můžete si prosím vyndat ty hadičky z uší?"
"Co jste říkal?"
"Karle, dospěte se doma!"
*chrrrrrrr*
"Kryštofe, vypněte ten Facebook."
"Jó, jasně."
*mrká*
"Lucko, přestaňte koukat do zrcátka."
*schová zrcátko, vytáhne pudřenku*
"Petře, proč si od spolužáka opisujete ten záznam ve čtenářském deníku o Rozmarném létě?"
*hází na mne výraz Captain Obvious*
"Hádejte!"
"Honzo, prosím, věnujte nám Vaši pozornost. Venku dozajista nic zajímavého k vidění není."
*vůbec nevnímá*
"Aha, holky maj tělocvik."
*trapné ticho*
*probere se*
"Kde jsme?"

Vlahoš se rozhlédl.
Slova poštovní úřad v něm vyvolávala poněkud jiný dojem. Úřad. Řád. Pořádek. Tady to ovšem vypadalo, že všechna pravidla, která nestačila prchnout, byla pohřbena pod tunami papíru.
"Hlavně zachovat chladnou hlavu, pane! To říkám všem poštmistrům, které nám sem Patricij pošle," vykřikl pan Grešle.
"A zachovali si ji?" optal se Vlahoš s optimismem odsouzence, který přežil vlastní smrt.
"No... Rozhodně byla velice chladná*," odpověděl pošťák vyhýbavě.
Oprátka najednou nevypadala tak špatně.
*Někteří by rádi namítli, že možná až moc. Nicméně do takových bezhlavých diskuzí se žádná horká hlava raději nepouštěla. Vetinari totiž občas hlavu ztratil. Obvykle cizí.

Totálna anarchia začína presne také pondelkové ráno, kedy mi nezvoní budík. Váľam sa v posteli, a potom si uvedomím, že nie je víkend.
Hlava sa mi krúti, nedostatok spánku prejavený na fialovočiernych kruhoch pod očami. Zamaskovať mejkapom, hodiť na seba prvý sveter čo príde pod ruku, trochu hystericky pobehať po byte a ide sa. S kúskom chleba namazaným maslom ako raňajková náhrada.
Na dobré ránko žuvačka, aby môj dych nespôsobil mdloby tomu milému autobusárovi, a dobiehanie na zastávku s tým, že aj tak nestíham.
Každý pozná také rána. A ja vždy premýšľam, prečo, sakra, sa tak ponáhľam práve do školy.

Agent Smith se zlověstně pousmál. Neo byl důkladně svázaný, v dosahu se nenacházeli ani žádní další agenti, ani telefon, skrz který by se Neo mohl dostat ven, kdyby se nějakým zázrakem vykroutil z pout. Byl přesvědčen o svém triumfu. Mohl Nea velice snadno zlikvidovat. Jenže měl nezvladatelnou potřebu mu cosi vysvětlit.
„Víte, pane Andersone,“ předklonil se spiklenecky, „skutečně nechápu, čemu se stále tak usilovně bráníte. Matrix je dokonalý systém, spolehlivě fungující, předvídatelný. Lidé svou podstatou potřebují řád, sami ho však nedokáží vytvořit a především zachovat. Bez nás by svět ovládla totální anarchie.“
„Miluju anarchii,“ odvětil stručně Neo a přerval pouta.

"Kurva!" přeřvával Sidol Sex Pistols dunící z repráků. "Totální anarchie!"
"Ve skutečnosti ani hovno," odporoval Mrmla. "Už takovej Bakunin..."
"Serte na Kunín," zaječela zezadu Mlátička. "Buď Brajglovi sám hraje kopák, nebo soused nebyl tak úplně mrtvej!"
Zastavili na uprostřed kopců. Znepokojeně hleděli dovnitř dodávky, kde se nalézal kopák s podezřelým obsahem uvnitř a mezi ostatními nástroji hudebními i lopata a krumpáč.
Přestože auto stálo, velký buben se pohupoval sem a tam.
Mlátička si změřila svah po své pravici, kývla na Sidola.
"Totální kurva anarchie," zvolal zpěvák, když svorně poslali kopák po svahu.
"Uááá," křičel kopák.
"Nebo takovej Tolstoj..." uzavřel Mrmla.