Prehistorie

Když se metrová, list připomínající Dickinsonie houpala ve vodách starohorního protomoře, určitě si nepřipadala nijak důležitá. Jednak neměla vědomí, jednak takových jako ona sama plavalo ve špatně okysličené vodě víc než moc. Nic jiného tam neplavalo.
Dickinsonii nezajímalo, jestli je améba, řasa, přebujelé společenství nebo protoživočich. Prostě byla.
Jedna se, zapřehánějme si a použijme slovo 'odvážně', vydala blíž k hladině. Smetla ji vlna, vrazila ji do bahna a než se nebohý obří list nadál... zkameněl.
O pět set padesát osm milionů let později ji z močálu plného komárů vyrýpnul jakýsi Bobrovský.
Nejstarší zvíře naší planety se zachovalo v dokonalém otisku.

Kdysi dávno před vynálezem ohně. :-)

Vzduch byl studený a vlhký, lidé se ve velkém hliněném obydlí instinktivně choulili, protože jejich bezpečný svět ovládla tma. Cizinka, která přišla z jihu přes velký pevninský led, tvrdila, že naučí je novému způsobu ohnětvorby. Ale stejně se báli. Rozdělat oheň, který zahřeje celý kmen, trvá mnohdy i půlku noci. Ona slibuje okamžiky.
A pak se to skutečně stalo. Pár ran, jiskry proletěly vzduchem na připravený troud. Chmýří vzplálo, třísky zahořely, dřevo pohltily první hladové plameny. Někteří z lovců mamutů začali se hned cizince klanět, protože musela být Matkou, jež vyvede je z věčného hladu.
Cizinka jim darovala dva kameny.

Nad krajinou zapadalo slunce, a protoceratops pomalu kráčel podél vysoké duny k chomáčům trávy, které po nedávném dešti slibovaly ucházející večeři.

Náhle za sebou zaslechl šramot. Otočil se a spatřil kradoucího se velociraptora s ohromnými spáry na nohou. Teď už neuteče, má jen jednu šanci.

Skočili oba naráz. Strašný spár se zabořil do hrdla protoceratopse, ale ten zároveň svou ostrou, zobáku podobnou tlamou sevřel přední nohu útočníka, který překvapeně zakrákal a ztratil rovnováhu. Oba dva, ležíce propleteni na zemi, se na okamžik zarazili, na okamžik, který bude trvat věčně. Vzápětí je oba zavalila vlna vlhkého písku, sesunuvší se z duny.

Niekoľko zavalitých bylinožravcov sa popásalo pri napájadle. Vegetácia tu bola bohatšia, šťavnatejšia, chutnejšia.

A skrývala štyri páry vyhladovaných očí.

Keď zaznelo varovné trúbenie, mäsožravce si už vyhliadli svoju obeť - mladého samca na chvoste skupiny oddelili a ten sa otočil, aby si bránil život. Stádo zmizlo v oblaku prachu.

Dinosaury dychčali, inak sa súboj odohrával v tichu. Driapali hrubú kožu na cáry. Posledný mu skočil na chrbát. Smrtiaci pazúr sa ale pošmykol na krvi. Padol a protoceratos neváhal. Zobákovitou čeľusťou ho zovrel a už nepustil.

Ani keď mu pazúr velociraptora vnikol príliš hlboko do mäsitého krku.

Ani keď ich pochovávala duna.

"To nemůžeme dopustit!"
"Váš návrh je nepřijatelný!"
"Ale vážení, přece nebude vyslanec v kočáře čekat! Prázdný kočár, byť kočár krále, nemůže mít přednost!"
"Nesouhlasím! Kočár krále má přednost vždy! I když je prázdný!"
"Není to neúcta k velvyslanci, kterého předjede prázdný kočár? To přece nemůžeme dovolit!"
"Ale pánové, musíme se dohodnout! Vždyť zatím jsme nepokročili ani o krůček! A to nemluvím o tom, že jsme ještě ani neurčili pořadí, v jakém budou vyslanci přicházet! Také se musí dořešit zasedací pořádek! Též kdo první smekne klobouky... nebo smeknou všichni na povel? Pánové, pánové, takových otázek... Jak se pak má dohodnou mír?"

Tady, pod hladinou, vše hýří pestrými barvami a tvary, na mořském dně není pro život pomalu kam šlápnout. Opodál se v mořských proudech svíjí chaluhy, ve vodě se vznáší hejna medúz, a zatím jen velmi, velmi zřídka narazíme na něco, co nám může připomenout rybu.
Život je pestrý a moře je ho plné.
Teď se vynořte nad hladinu a podívejte se na břeh. Žluť písku, šeď kamenů.
Neživo.
Nebo ne? Podívejte se pořádně. Tady, necelý metr za hranicí přílivu. Vidíte ty tenké, nazelenalé tyčinky? Tohle nejsou zbytky vyvržené mořem. Jsou to první poslové života, první odvážlivci, kteří se rozhodli emancipovat.

Šli tři, šli dva, šel jeden,
V své skrýši čekáš před obědem.
Udeříš, jen co se zády otočí,
Nepřijít s kořistí, žena tě naučí.
Šetříš-li odvahou, nebude sněden.
Na chuť se nepozná, že není to jelen.
Kdo nemá dost kuráže, tak ten se nabrečí,
Tradiční sběračství už dneska nefrčí.
Přišel čas lovu, je měsíc duben,
Dolej si příteli, a hurá, popojedem!
Kmen tvůj je veliký, má mnoho chatrčí,
Umně jsou stavěné a chrastí z nich netrčí.
Největší oslava přichází s úplňkem,
Tehdy se pochlubíš náramným úlovkem.
Za tvou sbírkou trofejí, každý se otočí,
Tykadla a krovky, to tys postrach chrobáčí!

Přišla obleva. Ledy tály, postupně se stahovaly k severu. Nebo taky k jihu, záleží, na které polokouli jste se vyskytovali, pokud byste se tam vyskytovali. Mamuti se propadali do země, šavlozubí tygři se propadali do země, pralidé se propadali do země. A vy. Vy byste se taky propadli, kdybyste tam byli.
Mamutům spadly chlupy a byli z nich sloni. Šavlozubým tygrům spadly špičáky a byli z nich jen tygři. Pralidem spadly nadočnicové oblouky a byli z nich lidé. A vám, vám by spadly internety, facebooky, porno kanály a byli by z vás... No, lidé bez internetů, facebooků a porno kanálů...