Prehistorie

Vzduch byl studený a vlhký, lidé se ve velkém hliněném obydlí instinktivně choulili, protože jejich bezpečný svět ovládla tma. Cizinka, která přišla z jihu přes velký pevninský led, tvrdila, že naučí je novému způsobu ohnětvorby. Ale stejně se báli. Rozdělat oheň, který zahřeje celý kmen, trvá mnohdy i půlku noci. Ona slibuje okamžiky.
A pak se to skutečně stalo. Pár ran, jiskry proletěly vzduchem na připravený troud. Chmýří vzplálo, třísky zahořely, dřevo pohltily první hladové plameny. Někteří z lovců mamutů začali se hned cizince klanět, protože musela být Matkou, jež vyvede je z věčného hladu.
Cizinka jim darovala dva kameny.

Nad krajinou zapadalo slunce, a protoceratops pomalu kráčel podél vysoké duny k chomáčům trávy, které po nedávném dešti slibovaly ucházející večeři.

Náhle za sebou zaslechl šramot. Otočil se a spatřil kradoucího se velociraptora s ohromnými spáry na nohou. Teď už neuteče, má jen jednu šanci.

Skočili oba naráz. Strašný spár se zabořil do hrdla protoceratopse, ale ten zároveň svou ostrou, zobáku podobnou tlamou sevřel přední nohu útočníka, který překvapeně zakrákal a ztratil rovnováhu. Oba dva, ležíce propleteni na zemi, se na okamžik zarazili, na okamžik, který bude trvat věčně. Vzápětí je oba zavalila vlna vlhkého písku, sesunuvší se z duny.

"To nemůžeme dopustit!"
"Váš návrh je nepřijatelný!"
"Ale vážení, přece nebude vyslanec v kočáře čekat! Prázdný kočár, byť kočár krále, nemůže mít přednost!"
"Nesouhlasím! Kočár krále má přednost vždy! I když je prázdný!"
"Není to neúcta k velvyslanci, kterého předjede prázdný kočár? To přece nemůžeme dovolit!"
"Ale pánové, musíme se dohodnout! Vždyť zatím jsme nepokročili ani o krůček! A to nemluvím o tom, že jsme ještě ani neurčili pořadí, v jakém budou vyslanci přicházet! Také se musí dořešit zasedací pořádek! Též kdo první smekne klobouky... nebo smeknou všichni na povel? Pánové, pánové, takových otázek... Jak se pak má dohodnou mír?"

Šli tři, šli dva, šel jeden,
V své skrýši čekáš před obědem.
Udeříš, jen co se zády otočí,
Nepřijít s kořistí, žena tě naučí.

Šetříš-li odvahou, nebude sněden.
Na chuť se nepozná, že není to jelen.
Kdo nemá dost kuráže, tak ten se nabrečí,
Tradiční sběračství už dneska nefrčí.

Přišel čas lovu, je měsíc duben,
Dolej si příteli, a hurá, popojedem!
Kmen tvůj je veliký, má mnoho chatrčí,
Umně jsou stavěné a chrastí z nich netrčí.

Největší oslava přichází s úplňkem,
Tehdy se pochlubíš náramným úlovkem.
Za tvou sbírkou trofejí, každý se otočí,
Tykadla a krovky, to tys postrach chrobáčí!