Červený trpaslík

There it was. The last onion in the universe.

Lister prodded it with the tip of his finger. He felt like he should be feeling the weight of the moment; perhaps even a bit of ennui or loss - but all he felt was hungry.

"Right, then..."

It didn't take long to slice it all up, and the airfryer was a very fast and efficient model. His first - and the universe's last - portion of onion bajis were done.

They were delicious. Maybe they shouldn't have been. Maybe he shouldn't have licked his fingers either, but he did. That was the end.

"How do I look, sir?"

There was no discernable difference in Kryten's appearance, but Lister considered his answer carefully. "Better than ever, Krytes. Ye're gonna nail that recertification test."

"I appreciate the vote of confidence, sir."

"How many have you done, now?"

"Oh," Kryen waved a hand, "I stopped counting after seventy thousand."

"Why bother? We killed your replacement and all; no one's gonna recall ye."

"It's the principle of the thing," Kryten huffed. "Here we go!"

Closing his eyes, Kryten vibrated for a second, then beamed. "I passed! Oh sir, I'm so relieved!"

Slowly, Lister grinned. "Never doubted ya."

Lister byl v nefalšovaném šoku.

"Co je to za blbost, Rimmere? Zkoušky si nikdy neudělal. Proč tohle?"

"Dovol, Listere, srhnout to tak, aby to pochopil i někdo s inteligencí kvasinky: analyzoval jsem své pokusy a došel k závěru, že hlavní příčinou mých neúspěchů byla astronavigace."

"Tos nemusel analyzovat, ty pako."

"Proto jsem se rozhodl pro bleskový rekvalifikační kurz na kuchaře. Kuchaři astronavigaci nepotřebují."

Monitor zapípal.

"Vida. Je tu úvodní lekce."

Na obrazovce zasvítil text.

Při pečení v troubě je důležité optimální umístění pokrmu. Nutná znalost kartézského nebo sférického systému. Výchozím bodem je Slunce nebo galaktické centrum...

Dál se Rimmer nedostal.

„Do kosmu,“ zaklel Degen a začal rukama ometat svou kytaru, „fakt musím přestat nechávat ve zkušebně nedojedený čokoládový tyčinky. Zatracení mravenci!“
„Mravenci?!“ zděsil se Gazze. „Rychle je rozšlap! A ať ti žádnej neuteče!“
„Co blbneš?“
„Já že blbnu? Copak nevíš, že jsou to miniaturní roboti Zlatý koalice?“
„Zlatá koalice? Co to má bejt?“
„Bankéři, vysoký politici, velký korporace! Všichni v tom jedou! A používaj ty svý mravence aby špehovali normální lidi! A nejen to – ty mravenci lezou lidem do přístrojů a dělaj v nich poruchy, aby lidi museli utrácet víc prachů! Přemejšlej, Dejve! Takovejhle mravenec je pro ně zlatej důl!“

Ty dva nemůžete nechat pohromadě, aby nevymysleli kolosální koninu! Třeba si opatřit programovatelný virus, aby oloupal brambory a oni se do kapitánovy kanceláře následně vpotáceli úplně nazí. Nebo nedopatřením urychlovačem času proměnit vrabce v rozběsněného Tyranosaura a pak se ho snažit udolat otrubami a fazolemi, načež se Pete ještě dorazil mátovou čokoládou, ovocnými nanuky, coca-colou a ještě stihl na jedné z palub zanechat potomka. Bohužel ho nestačil vzdělat v oblasti masážních technik. Olizování hrubým jazykem sice kapitánovi udělalo dobře, ale zjištění, že se mu za zadkem producíruje dinosaurus, jím otřáslo natolik, že si sám uložil trest. Díra na dvanáct měsíců!

Rimmer curled his toes. They were not really his toes, he reminded himself; not flesh and blood, which was what counted. You're still not real. "Explain it to me again."

"I changed your mode of projection, but I could not change your core processing unit without effectively killing you. You will need to train your brain to recognize new output."

Rimmer glanced at the book on his bedside table. 1001 Massage Techniques For Holographic Lovers, it proclaimed, in glaring letters.

"Sorry about that, it was the only thing available in the library."

Rimmer flexed his fingers. Not real either. "Fine."

„Cože jsi?!“ nevěřil svým uším Rimmer, když se Lister přiznal, že hodil naváděcí čip jejich teleportéru do automatu na pivo.
„Nic jinýho nemělo tu správnou velikost,“ pokrčil rameny Lister.
„Výborně, takže kvůli tvému pivu zůstaneme navěky trčet v tomhle lunaparku plném pošahaných androidů.“
Na to si Lister jen povzdechl a posádka v zádumčivém tichu dál procházela uličkami vyhýbajíce se dotěrným robotům lákajícím na prorezlé atrakce.
Jeden z nich však přece jenom upoutal pozornost zoufalé čtveřice.
„Přistupte blíže! V Johnnyho diskoklubu se dnes soutěží o ceny!“ vyvolával, zatímco mával lesklým kulatým předmětem.
„To je ten čip!“ vyhrkl Lister. „Kocoure, jdeme dovnitř!“

"Hele, dutohlav to konečně pořádně rozjel!" zavýskl Kocour při pohldu na Rimmera divoce se svíjejícího na pódiu diskotéky.
Lister, notně posilněný alkoholem, se snažil zaostřit na svého kolegu.
"Vypadá jako člověk zasažený proudem, ale válí pěkně," konstatoval Kocour znalecky.
"Jenže on JE zasažený proudem!" zvolal Lister, když si uvědomil, že Rimmerova noha tvořená tvrdým světlem, se dotýká několika obnažených kabelů.
"No né, to je smůla," zkroutil Kocour ústa do podkovičky. "Ale jde mu to fakt dobře, co takhle mu pár voltů přidat?"
"Co blázníš?! To je nemorální, odporný, zvrácený! To je... to je... tak jo, jen ať si pořádně zatrsá!"

"Takže," Lister se ošil, "si chtěj trsnout?"
"Pane, jde o disko a... sežerou vás, pokud v taneční soutěži prohrajete," upřesnil Kryton.
"Maličkost, pánové," narovnal se Kocour.
"Pane, možná byste to měli zvážit," řekl nejistě Kryton.
"Neměli, Krytone," ucedil Rimmer.
"Musím odporovat, pane. Faktem je..."
"Faktem je, že roboti se můžou porouchat!" Rimmerův hlas přeskočil do fistule.
"Nestyďte se, že jste výjimečně v něčem... že jste v něčem výjimečně dobrý!"
"Vysvětlí někdo..."
"Viděl jsem ho. Víckrát," Kryton ukázal na Rimmera, "je to jeden z nejlepších tanečníků disco všech dob! Kocour je oproti němu naprosté dřevo!"

Kocour se probudil s bušícím srdcem.

Dave našel Rimmera sedícího na koberci, který něco pamatoval, pohrouženého do sebe. Kolem se válelo několik měsíčníků „Fašistických diktátorů“. Má depku, to je jasné.
„Co tě zas žere?“
„Listere, vždy jsem obdivoval muže, kteří něco dokázali. Dokonce i jejich odchod byl dokonalý. Ta vybroušená poslední slova!“
„Který třeba?“
„Například… Nevystřelte mi mozek z hlavy. Japonci si ho budou chtít koupit!“
Dave povytáhl obočí. „Rimmere, tohle řek kanibal.“
Ticho. Depka trvá. Je třeba se do toho řádně opřít.
„A cos řek ty, než jsi natáh bačkory?“
Rimmer se kousl do ruky. „Polévka Gazpacho.“
„Myslels před smrtí na žvanec. To ti chválim.“