Červený trpaslík

Rimmer už nebyl ten prolhaný, úskočný a svinský prevít se šarmem a společenskou grácií filcky jako kdysi. Záchrana kočičího pokolení z něj udělala snesitelného společníka. Dokonce víc než to. Dave nemohl ignorovat jeho obětavost.
Arnold se s křikem probudil.
„Do kosmu, co hulákáš?“ zareagoval Dave až doposud spící po jeho boku.
Popsal svůj sen. Vzpomínku. Hrůzu, která začala jako nejhezčí večer jeho života.
„Zkus zase spát, Rimmsy,“ uklidňoval jej Lister a vtiskl mu jemný polibek na holografický spánek.
Arnold pohlédl na kalendář. Přestože trčeli přes tři miliony let v kosmu, věděl, co bylo za den.
25. listopad.
Den polévky gazpacho.

Bloumal ulicemi Liverpoolu s kytarou zavěšenou přes rameno a přemýšlel, co dál. Jeho hudební kariéra se momentálně nacházela v troskách a sám byl švorc jako holič na Woodstocku, což byl jeden z důvodů, proč ho domácí vyhodil z kvartýru.
Potřeboval práci. Jenže do supermarketu se vrátit nemohl a aby nosil hole v golfovém klubu místních zbohatlíků, na to by musel mít menší sebeúctu než průměrná rohožka.
Zahleděl se na bilboard, pod nímž se chystal nocovat. Mezi reklamou na relaxační fólii a nový filmový trhák „Smrt sexy tanečnice v diskoklubu U Drákuly“ se objevil inzerát nabízející místo na těžařské lodi JMC*.

Grey dust covered every inch of Starbug's dining table. Lister leaned down to inspect his work, then continued pouring from the container, using his hands to spread it out evenly.

"Sir?" Kryten froze in the doorway.

"Look what I found in the captain's quarters of that derelict! Some advanced tech stuff. Dunno what it is, they spelled it weirdly," he held the container up, "but I'm gonna find out."

Kryten coughed. "Two things, sir."

"Oh, eh?"

"Firstly, that is not a mis-spelling. It's Czech. Biootec, not biotech."

"Yeah? What's the other thing?"

"That's the remains of the Captain's biological father."

Lister leaned against the wall, giving a prefunctory nod here and there as Kryten droned on.

"...and of course, he's still in there. Technically speaking."

Lister glanced up. "Who?"

"Mr. Rimmer, sir. There's a back-up of his personality construct on this auxiliary soft-light bee. Which, as I said, makes it somewhat unethical to recycle-"

"Hang on! Rimmer is in there?"

"Only technically, sir. It's a safeguard in case of power failure; highly compressed. Starbug doesn't have the computing power to unpack it."

"But he's there. Like," Lister frowned, "sleeping?"

"Oh no, sir," Kryten said as Lister's eyes widened, "fully conscious."

“Už se to nese pane Listře, vaše oblíbená pochoutka. Nadívaný vesmírný šváb!”
Na stůl přistál podnos s podezřele vypadajícím pokrmem.
Lister do něj rýpl a podíval se na Krytona.
“Nadívaný čím?”
“Fialovou plísní z paluby D. A nebojte, vše je zalité takovou vrstvou kari, že ani nepoznáte, co jíte.”
Potom na stůl postavil láhev a pokračoval: “A na zapití - Chardonay ročník 1966. Úplně poslední v celém vesmíru, z kapitánových zásob.”
Lister přičichl k láhvi: “Eeeh. Co takhle pivo? Ke kari se hodí pivo.”
Kryton se naškrobil: “Myslíte tu břečku, co si vaříte v chladiči nad nukleárním reaktorem, ročník tři miliony?”

I'll show him, Lister thought. Saying you can't just make wine on a random fertile planetoid. Wine was grapes, wasn't it? Or apples, whatever; Petersen bough a bottle of something made of rice once, on shore leave on Miranda.

Using chillies might be pushing it though.

Grunting, his face a mask of determination, Lister secured the last vine to the wooden supports he'd set down, and took a step back.

"Take that, Rimmer!" He folded his arms, grinning. "You need a varrrriety of grraapes; you need brains and skill," he whined in Rimmer's voice.

The chilli ranks did not respond.

It was a lush, green planet, more than Lister would have expected. Though at least that made sense; with water, there could be life.

What puzzled him were the birds.

There might have been other animals there, but the birds were impossible to miss. They held their distance, circling above them. Cat would stop now and then to sniff the air, and glance up. "I don't get it," he said, "There's something off.

Later, of course, Rimmer explained everything. How there was only his DNA to work with. How he'd tried and failed.

What had been hiding in the woods?

She hadn't even thought about the shoes.

Kochanski sat in the middle of her room, such as it was, and looked at her feet. She wasn't a particularly small woman, but she wasn't that tall, either. Her feet, however, were broad in the places they should be thin, and the other way around, and poked out at the wrong angles.

Maybe, with the spare light bees unused, she could project... no, that would make her think of Dave.

She'd never find a new pair, not in this dimension, and when her work boots wore out... what other boots would work?

V Krytonovi zatrnulo. „Pane Listere, uvědomujete si, proti jak mocnému nepříteli stojíme?“

„Klid, Kryťáku, to zmáknem! Rimmer to podělá, jako vždycky. I když mě zaráží, že Kocour do toho šel s nim.“

Kandidát na prezidenta se zahloubal. „To není tak šokující. Víte, jaký pan Kocour je. Nezná empatii. Myslí jenom na sebe. Za šatstvo by prodal orgány. Dokonalý poskok pro pana Rimmera. Jak zní to Vaše lidské přísloví? Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá?“

„Tak nějak. Když vo tom tak přemejšlim, máš pravdu. Ale Kocour si tu prohru pak pěkně vyžere. A teď nažhav obvody, musíme připravit kampaň!“