origins

Po krátkém, vlivném obídku,
jako moučník, rozumějte,
dostal jsem vám nabídku,
jen se klidně smějte.
Co bych mohl dělat,
když už něco,
že nemusím nic hledat,
a znám taky kde – co.
Odmítnout jsem nemohl,
pochopte to přece,
obočí jsem pozvedl,
oči sklopil k řece.
U řeky, ó ano,
u Vltavy sedíme,
je tu přece známo,
a na Hrad přitom hledíme.
Asi už vám svítá,
ona možnost uplatnění,
kde kdo místo vítá,
nad jiné už není.
Co vás nemá, že jsem váhal?
snad jak zvládnu onen nával.
Zběsile jsem přemýšleje,
pravil beze studu,
ať si Milda sedí kde je.
hajzldědkem budu.

Dlouhá cesta předlouhá,
A konec jí nevidět
Asfalt s hlínou promlouvá
přes hluk není rozumět
Tanky prý co jeli tu,
čtu si v jejím deníku
Historie se tu psala,
jedna díra za druhou,
Zvící rokle temnoty,
neprohlížím zákruty.
Kam až vozy dojedou?
Kam je cesta dovede?
Do pekla či do nebe?!
Rychlostí si nezavdá,
jak formule jedna letí,
z motoru cos odpadá,
nebude to smetí.
I když kusy pneumatik,
hvízdají si vzduchem,
Jede dál jak flegmatik,
nerozhozen puchem.
Válcuje dé jedničku,
Královnou všech cest.
Brouká si: „přec Jeníčku,
tahle drží fest!“
Bez bázně a strachu,
přidej, neboj, dáš to brachu!

Být polední hrdina?
Děsu plná vidina!
Hrdina má konat dobrým
a pak stát se nesmrtelným.
Bez hrdinů není svět,
to ví každé malé dítě,
hrdinství je i pár vět,
slov, jež spřádám do své sítě.
Odvaha? Té není nikdy zbytí.
Připosranost? Na poblítí!
Odhodlání nosí v štítu,
hloupost je jak bedna kytu!
Hrdinství jsme zažili,
každý po svém, každý sám.
po slávě pak bažili,
plné zuby všeho mám.
Hrdinové nevymřeli,
jsou jich plné hřbitovy.
plné ruce práce měli,
a teď už jsou hotovi.
Klesej v mysli, bodrý muži,
hrdinové činí dál,
nosí na trh svojí kůži,
politik – toť ideál!
Howgh