„Drahá sestřenko,“ obrátil se k ní s výrazem, jenž nepochybně pokládal za svůdný úsměv, který však pro strašlivou nabubřelost majitele působil nanejvýš směšně.
„Stěží můžete pochybovat o předmětu mého hovoru“.
Přízeň Lady Catherin, výhody, jež pramení z takové známosti, výnosná fara na jejím panství, úctyhodné postavení „muže sukna“, majetek, který on sám zdědí po smrti jejího otce, to vše byly skutečnosti, jež mluvily jednoznačně v jeho prospěch.
A jemu dělalo moc dobře, že je nositelem všech těchto předností. O svém úspěchu nepochyboval ani na vteřinku.
Přinejmenším dokud za Elizabeth nezapadly dveře.
(Legrační je, že podobně sebejistý byl i ten druhý).
