Všechno je jinak, déšť do spánku mi zpívá,
příjemné dny skončily zapomnění.
Desátá hodina odbyla na věži rozbořené
a lampa ještě svítila skrz okno zabedněné
Můj nejlepší přítel zrcadlo, teď šeptá slůvka lživá,
že sny se v realitu samy promění.
Svedeme neúspěchy na kolektivní vinu,
a v lahvi utopíme, morální kocovinu.
Falešnou identitou, se můžem prokázat,
máme-li naostro světu svůj názor podat
Některá témata by se měla zakázat,
či aspoň cenzurovat.
Pelyněk v poháru sklepmistr s blínem míchá
a periferní bicáček, schoulený v koutku vzdychá:
Řekni vlkům, že jsem doma.
Nikdo však neodpoví.
Páv, aligátor, vlk, opice, užovka a kormorán
stojí ve špicích hvězdy davidovi
Pavouk co báje splétá,
vzdušné zámky slibů nesmělých
Budeme pořád spolu, až do skonání světa,
nebo se rozejdeme v neděli.
Vítr ve vlasech a slzy v očích
s námi či bez nás, svět se dál točí.
Nejzářivější hvězda usíná k ránu v mých dlaních.
Kdo ví, kam její svit zmizel?
Uprostřed mléčné dráhy, komety zvoní hrany.
Po stěnách plazí se svízel.
Okno chrámu na tisíc kusů se tříští
Únava materiálu nebo strach z věcí příštích?
Přísně tajné spisy, skrývají pravdu po staletí
a nad našimi hlavami milenia letí.
Spása prý je k mání,
kdo z vás taky shání?
Nehlaste se všichni, beztak pro nás není.
každý z nás nese stopu hříchu, který se neodpouští.
Stojíme osamoceni v davu. Tisíce v osamění.
Pravda, to vzácné koření, zmizelo v písku pouští.
Jen jednou za sto let, vykvete v nicotě květ,
Ten, který pouze snílek vidí kvést.
Kdo najde jej, pravdu pozná a bude spasen
Ostatní slepí zůstanou, dál spoutáni časem
uvnitř navždy mrtvých měst.
V očích dcer zmatek matek plane.
Strach, jeden na všechny, žitím nás provází.
Kdo ví, co po smrti se s námi stane?
Jen Smrt smí vidět duši, která odchází.
Sudičky mezi šesti očima předou náš osud .
Člověk je zvíře, které nechce odejít.
okouzlující idiot. Div, že nevymřel dosud.
Záhada vesmíru, co věří, že právo má žít.
Rozděl a panuj, praví matka a žebrákovi pět dětí nadělí
chechtáky světem hýbou, krčí stařena rameny
a panna za motýlem hledí, hrou křídel uchvácena
náhodu tiše vplétá potají do vřetena.
