Originální

Téma: Co není v hlavě, musí být v nohách
Fandom: Originální
OSOBY
Slimák1
Slimák2
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Mýtinka v lese
SLIMÁK1: (šustí po trávě) Hm… Ještě ne.
SLIMÁK2: Dále, bratře, ještě dále, pod stromy.
DRUHÉ DĚJSTVÍ
Kraj mýtinky, klobouk velkého hřibu
SLIMÁK1: Je moc nacucaný. Ten mi nechutná…
SLIMÁK2: Nezoufej, někde to tu bylo… (plazí se po houbě)
TŘETÍ DĚJSTVÍ
Spodní strana klobouku houby
SLIMÁK1: Říkal jsi hlava! Ale kde je? Chci svou večeři z hlavy! Další den bez večeře nepřežiju!
SLIMÁK2: Pod kloboukem není hlava?
ČTVRTÉ DĚJSTVÍ
Noha houby
SLIMÁK1: (okusuje nohu) Fuj! (plive)
SLIMÁK2: I z nohy určitě získáš sílu! (jí)
PÁTÉ DĚJSTVÍ
Pod houbou
SLIMÁK1: (umře)
SLIMÁK2: Bratře! (usne)

Fandom: originální + (literární) historie (ne, neumím napsat nic s normálním fandomem. :D)
Poznámka: Skončím tak, jak jsem začala, chí. ;)
Věnování: Pro všechny, kteří si rádi četli moje drabbles. Mám vás ráda a děkuji moc.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Mladý panoš si smutnýma očima prohlíží svůj obraz v hladině jezera. Oudy spíše co čtyři tenké čáry, tělo střízlíka.
Bázlivě se otočí, když zaslechne kroky v písku. Ale vida svého mladého pána, udatného již rytíře, váhavě se usmívá.
„Co tak smuten, příteli drahý?“ táže se rytíř.
„Nedorostu pro brnění, pane. I vítr mě porazí.“ Klopí svůj zrak rozpačitě.
„Snad proto, abych toto mohl učiniti,“ vece rytíř a panoše do náruče uchopí. Poté nebratrsky na ústa ho líbá…
Spisovatel vytrhne se ze sna. Pod hlavou rukopis Amise a Amila. Ach, kéž by své city i v románu takto opravdově vyjádřiti směl.

Fandom: Originál
Poznámka: Tentokrát jsem téma pojala trochu abstraktněji, tak snad to nebude vadit.
Věnování: Všem knihomolům a knihomolkám, kteří mají taky občas co dělat, aby se neskryli ve vlastních světech.
Když jí bylo šest, objevila kouzlo knih. Svět slabikářů jí byl brzo malý.
Později louskala objemné romány i subtilní knížečky s poezií.
Raději než s přáteli si chodila posedět do knihovny.
Vytvářela si spletité sítě cizích vztahů. Na ty vlastní zapomněla. Imaginární světy byly jiné, lepší.
V těch světech byla uvězněná,
obmotaly ji jak síť,
jestli nenastane změna,
nebude už umět žít.
Změna nenastala. V šedesáti konečně procitla ze svého celoživotního poblouznění a došlo jí, že místo aby život prožila, prosnila ho.
Zbytek života si vynahrazovala, že zapomněla na vlastní život. Snažila se prožít to, co za padesát let zmeškala.

„Claire, prosím tě!“
„Jsi tak sám a vážně by sis měl někoho najít. Víš přece, co se povídá ...“
„Claire!!“ Dál se už nedostane.
„Neměli bychom jim to říct?“
„Proč, copak ti není takhle dobře?“
„To je, ale ... jsou to ale tvoji přátelé, měli by vědět ... že se milujeme.“
Milujeme, co mu uniklo? Byl to spíš jen úlet. Sice opakovaný, ale láska? To opravdu ne. Zadíval se do modrých očí.
„Pojď ke mně,“ dál se v diskuzi nepokračovalo.
„Panebože!“
Dívka si zakryje oči a snaží se ignorovat dvě nahá těla před sebou.
„Claire, už jsi spokojená? Nebo mám přefiknout někoho dalšího?“

Chtěla bych ti být vším. Trávit s tebou každou minutu svého času. Být s tebou, třeba jenom kvůli tomu, abych se na tebe mohla dívat a naslouchat ti. Byla bych ti věrná a nikdy tě neopustila. Udělala bych pro tebe úplně všechno.
„Ale já o to nestojím,“ řekl jsi a zabil tak všechny moje naděje. „Vždyť mi nenecháš ani chvilku klidu. Promiň, ale takhle to dál nejde.“ A bez dalšího slova jsi odešel.
Nastalo náhlé vystřízlivění. Zbořil jsi mi svět a vzal mi smysl života. Za to, že jsem se pro tebe chtěla obětovat.
Byla by snad moje oběť sobecká?

Fandom: Originální
Poznámka: Ve škole. ;)
Děkuju moc Kleio.
Přetáhl si přes hlavu kapuci. Delší světlé vlasy, ráno nečesané, se mu neschovaly všechny; několik pramínků rámovalo obličej, zahalovalo profil. Oči měl sklopené, voda v láhvi na slunci jiskřila.
„Znáš ho?“
„Chodil s jedním mým známým na základku…“
„Jednou rozkopal nějaký auto – určitě policejní!“
„Ne, to byla přece ředitelka.“
„Jo, a slyšel jsem, že je to bývalej feťák.“
„Jo?“
„Jo, vážně! Zeptej se, koho chceš, řeknou ti, že je to pravda!“
Zvedl hlavu, v očích se nenápadně zablýsklo. Rysy zůstaly klidné. Na jedno koleno si položil kotník. Druhým se lehce opřel o souseda. Nikdo si nevšiml, že sedí příliš blízko.

Fandom: Originální
Varování: femslash(?), včera jsem popíjela s Avevou, tenhle nápad vznikl pod vlivem (kombinovaným vlivem Avevy a alkoholu)
Stály tak blízko. Málem se jedna druhé dotýkaly. V tu chvíli to však byla nepřekonatelná vzdálenost.
„Neopouštěj mě,“ zašeptala.
„Já... Nemá to cenu. Jsme úplně jiné.“
Ta chvilka zaváhání, než jí na to namítla „Miluji tě“, rozhodla.
„To ale nic neřeší.“
„Řeší to všechno, co nás rozděluje.“
„Rozděluje nás jen jedno. A s tím nic nenaděláš.“
„Nic to neznamená, lásko!“
Nedívala se na ni. Dál pozorovala zeď za barevnými kontejnery. „Nedokážeš na to přestat myslet. Miluju černou, exotika.“
„To neříkej! Červený kříž nás spojuje!“
Aniž na ni pohlédla, řekla: „Za tři týdny odjíždím do Afghánistánu. Budu jezdit s červeným půlměsícem.“

Začalo to slibně. Držela jsem se rad, co mi dali na pracáku. Byla jsem namotivovaná, nenechávala jsem se zastrašit, nepodceňovala jsem se a vůbec jsem měla pozitivní přístup.
Hm, asistentka s AJ, minimálně tři roky praxe, tak ne.
Zkušenosti s c2b, b2b. Co to je? Inzerát na pozici šachisty?
Tak dál.
Po čtyřech hodinách jsem do políčka profese naťukala „lehká holka se zlatým srdcem“, „korvetní kapitán“ a „lhářka“.
Bingo! Eh? Bingo?
Profesionální lhář/ka
Vhodné pro absolventy, cizí jazyk, kreativita, komunikativnost, spolehlivost, schopnost učit se novým věcem a zmizet po anglicku, bez fobií z výšek a kanálů.
Motivační dopis byl hračka.

Fandom: Originální
Poznámka: 1) Navazuje na A.24/6, Tři. Jedna a dva., Kdy času neubývá a Ráno, po určitém časovém odstupu.
2) Na tuto drabble navazuje Seminárka a za nějaký čas Grammatica.
Ondra zhluboka vydechl, opřel se do opěradla židle. Proč? Proč zadávají seminární práce do dvojice? Raději by ji napsal dvakrát tak dlouhou, ale sám. Zavřel oči. Snad si prosadí alespoň téma č. 10!
„Nespi! Tohle je pro tebe.“ Spolužačka mu podávala několikrát přeložený list papíru. Dopis? Jak dlouho nedostal o hodině dopis? Rozložil ho a četl:
Desítku? D.
Krátkou chvíli nechápal, nevěřil vlastním očím. S tázavým pohledem se otočil do zadních řad. Daniel jej pozorně sledoval, čekal na odpověď.
Krátce přikývl.
Nepotřeboval vědět, jaký je Daniel student. Nelitoval. Poprvé se na společnou práci těšil.
Nevědomky si zuby stiskl spodní ret…

Fandom: Originální
Poznámka: 1) Navazuje na A.24/6, Tři. Jedna a dva., Kdy času neubývá a Ráno, po určitém časovém odstupu.
2) A za nějakou dobu na tuto drabble navazuje Grammatica. Není nad psaní napřeskáčku.
„Přinesl jsem na tu práci snad všechno, co budeme potřebovat…“ Ondra si klekl k batohu a jednu po druhé vyndával knihy, bez nálepky knihovny.
„Ty jsou všechny tvoje?“ Daniel neskrýval úžas.
„Jedna, dvě, tři, čtyři… už i pět.“ Ondra se usmál, potěšen Danielovým zájmem.
„Už?“
„Tenhle slovník jsem si… vypůjčil ještě na gymplu z vyřazených knih… Česko-latinský, ale nemohl jsem odolat! Domluvilo se, že ho nemusím vracet…“ Spiklenecky mrkl.
Daniel jej pohladil po hřbetu ruky. „Já si takhle přinesl jen starou německou konverzaci…“
„Mmm.“ Ondra přimhouřil oči. „Půjč si, co je jen libo. A já se večer nevrátím na kolej…“