DMD č. 17. pro 17. 4. 2021. Téma: Lov na ženicha

„Než to uzavřeme,“ pravil Pravomil Nekonečný na konci sil, „potřebuji vědět.“
Urostlý a ošlehaný mládenec, aktuálně sinalý a pohublý, zlatokopem, který své postarší squaw účastně doprovázel do posledních lovišť; protahovala-li se cesta, vzal to zkratkou. Po každé rýžovací horečce jak marnotratný syn hýřil, a tak se musel pokorně vracet do náručí babiček s vlasy prokvetlými stříbrem. Od smrti Alžběty Faustové však pronásledován lovcem, z kladenské Koreje utekl do brněnské Šanghaje, ukrýval se na Moravské Sahaře, v Srbsku, Benátkách, ale vždy vystopován. Promrzlý dopaden na České Sibiři.
„Kdo si vás najal? Bětka potomky neměla!“
„Mou klientkou Smrt,“ pravil muž v kápi.

Když Lan XiChen opustil dvojici svých spolucestovatelů, aby se uložil ke spánku v jiném pokoji, otočil se Wei WuXian na svého partnera.

„Lan Zhane,“ začal zvesela.

„Hm…“ Lan WangJi se po něm neohlédl.

„Když se teď honíme za tím Li HuiYinem, a ten má pravděpodobně rád tvého bratra, je to jako bysme se mu snažili ulovit ženicha, že?“ zasmál se.

„Ne.“

Wei WuXian už chtěl pronést něco o tom, jak je HanGuang-Jun nudný, když pokračoval: „Bratr mu to chce jenom vymluvit. Lov na ženicha, jsem provozoval mnoho let já.“ A než stihl Wei WuXian nějak protestovat, přitáhl si ho blíž…

Olena zamyšleně dopije panáka. Aleksandr pije pomerančový džus. Ještě se vzpamatovává ze včerejška.
"Ten manžel..."
"Magor," přikývne sestra zavražděného. "Naďa ho pořád naháněla, aby jí povolil rozvod a mohla si vzít Ivana. Taras si pořád myslel, že se k němu vrátí. Ivan ho jednou musel vyhodit z baráku. Skončilo to vyraženým zubem."
"Kde je teď Naďa?"
Kyrylo znechuceně mávne rukou a všem dolije. "Zpátky u manžílka. Láska k prachům i hory přenáší."
"Takže se rozešli?"
"Podle sousedů se děsně pohádali. Prý si sbalila kufr a práskla dveřmi. Jestli kvůli ní Ivan udělal nějakou blbost..."
"Jestli tu blbost neudělal spíš Taras."

Ing. Záboj Treska, jediný akcionář Mokrých, byl ze staré žraločí školy, která své nevěsty spíše polykala, než aby jim pěkně zpívala.
„Lovím-li ženicha, vím, co je respekt!, buď ho přitlačím ke zdi, nebo rovnou rozdrtím!“ pravil, „Ale proč ukazovat své slabé místo, ten váš autorizovaný zásah do e-Náhrobku?“
„Svým způsobem si budeme brát sami sebe,“ odvětil Ohař, „blázny ze Záhrobního komanda pravdy popasou naše dcery. Hřbitovní šarvátka odkryla potenciál odporu k drzým čelům i hrůzy ze šprochů, na nichž pravdy jen ždibec. Každá pořádná emoce voní maňásky, co si budeme povídat.“
„Čímže?“
„Po vašem asi chechtáky!“
Záboj se upřímně rozesmál.

“Tohle je vše, co jsme našli.”
Pan Keith položil na stůl stoh dopisů a notes v pevných deskách.
“Knihu signálů a rozkazy stihli zničit. Možná něco dostaneme z posádky...”
“Takže se budeme přehrabovat v soukromé korespondenci.”
Podala karafu s vínem.
“Prakticky vzato je to válečná kořist. Nebudeme nad tím sedět na sucho.”

O dva poháry později, odložil pan Keith další svazeček dopisů.
“Tyhle jsou k ničemu. Ani to nemusím číst. Od nějaké slečny C.”
“Máte osobní zkušenost s vdavekchtivými slečinkami?” ušklíbla se Frances, zatímco listovala notesem. “Ale máte pravdu. Zato ten deník. Divím se, že ho také nehodili do moře.”

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl lanýž.
"Ahoj, Viktorko," pozdravil.
"Ahoj, kamínku," pozdravila holčička, "lychle se schovej, než tě tatínek vyhodí!"
"Nejsem kamínek," odvětil host dotčeně, "ale houba, lanýž, lovec ženichů!"
"Nelozumím. Ktelý z nich?"
"Houba, která se jmenuje lanýž a loví ženichy."
"Já mám na svatbu ještě čas, žíkal táta."
"To vidím! A sestry nemáš?"
"Dvě, ale mají hlozně pláce!"
"A s čímpak?"
"Se mnou."
"A manžela by nechtěly?"
"To nevím. Manžely vybílá táta, ale Bebe žíkala, že si stejně vybele sama!"
"A nepotřebovala by poradit?"
"Ta umí latinsky, houbo!"
A tak se Viktorka a lanýž neskamarádily.

„Máme novou klientku,“ bez pozdravu vyjekla Alice Spinnetová, „paní Robinsonová hledá ženicha pro Demelzu.“

Romildy Vaneová obrátila oči v sloup, když před rokem zakládala sňatkovou agenturu předpokládala, že o práci nebude mít nouzi, ale počet čarodějek, co neovládají jemné umění svádění a potřebují pomoci ji zaskočil. Sotva zprostředkovaly jednu svatbu, už jim na dveře klepala další zájemkyně.

„Co Finnigan?“
„Paní matince se nezamlouval, smíšený původ, zjizvená tvář.“
„Husa, ty jizvy má z boje se smrtijedy. Co Creevey?“
„Gay!“
„Scamander?“
„Toho ulovila Láskorádová, doslova. Zasekl se ve zvěromágské podobě.“
„Ti se k sobě hodí, magozoolog a holka, co vidí neexistující tvory.“

Olympa chodila po bradavických chodbách už několik hodin. Přijela za Hagridem, jenže ho nikde nemohla najít. Vyptávala se lidí v obrazech, každý si pořádně prohlédla. Samozřejmě ho všichni znali a snažili se poradit. Posílali ji k různým plátnům, která si oblíbil…
Nakonec se zmoženě sesula na kamenné sedátko u okna. Na protější zdi visel obrázek opuštěné pláže s malým osamělým děvčátkem, hledícím na rozbouřené moře.
Najednou se otočilo a zkoumavě na ni pohlédlo. „Hagrid je tvůj ženich? Proto ho hledáš? Já vím kde je. Musíš do sklepení. Až úplně dozadu.“
Olympa strnula. Co se stalo? Je tam snad někde zavřený?

Žena brzy ovdovělá
pořádá hon na manžela.
Sháním muže, co bude mít pro všelicos vlohy,
sekáče, co nechlastá a nesmrděj mu nohy.
Taky se mi vážně hnusí
chlapi, kterým táhne z pusy.
Můj budoucí ženich nesmí v hlavince mít nas*áno,
nepiš, máš-li ksicht jak Fantom, Peyrac nebo Cyrano!

Jsem vtipná a zachovalá,
zkrátka víc než dokonalá.
Umím skvěle flusat na cíl a vítězím v páce,
akorát mám alergii na domácí práce.
S nadhledem svůj život beru a na všechno prdím,
hledám muže, jemuž neva, že korunou smrdím.

Nemusíš být dokonalý, nikdo nejsme bez chyby,
značka: láska zaručena, dosvědčíš mi alibi?!

"Zdarec, Kame, co děláš?"
"Čumim co je na tom krystalu od Olfreda."
"Nemoh bych u vás dneska přespat?"
"Snad jo, zeptám se prvního z rodičů, kdo se objeví, ale asi se už budou vyptávat, je to tenhle tejden potřetí."
"Když doma je to na kokot."
"Zas něco s tím Huadem?"
"Co bys řek? Matka ho před měsícem klofla v baru a on se k nám po tejdnu nastěhuje. Tenhle je navíc hroznej dement, bejvalej mariňák, prostě fakt vylízaná guma."
"Tak snad u vás nevydrží dlouho."
"Ty dobrý nevydržej, ale podle toho, jakej je tenhle pičus, si jí nejspíš i vezme..."