Odria

Zde:

https://www.odria.eu/wiki/index.php?title=Z_den%C3%ADku_dobrodruha_001

začíná seriál s touto partou, což jsem psal před pár lety, a letošní příběh se tam objeví záhy.

"Tak koho tam máme?"

"Melodius - to jako vážně? Illadion - bard"

Fleuriot: "Vypadá sympaticky."

"K čemu by nám byl?" zhrozila se Jorcha, "uvědomuješ si, že ne o všem co děláme by se měly psát balady?"

"Tak dál, Indomitabus řečený Bílý štít"

"Chvíli jsem s ním mluvila, naprostý fanatik, nebrat."

"Hm, tak Hustokřen Vocas?"

"Vocílka," opravil mne Fleuriot.

"To je ten hobit? A co umí?"

"Prý vařit, rybařit …"

"Stačí, nebrat," utla debatu Jorcha.

"Ale dobré jídlo na cestách?"

"Budeš se s ním dělit o krví vydřený prachy?"

"Nakonec Xyrbanika Waquawaid."

"Mě přišla schopná a milá," přikývla Jorcha.

"Snažila se tě sbalit, Jorcho."

Sbalili jsme koberec a nalodili se na říční bárku.

První den plavby byl ještě bez problémů, ale ten druhý…

"To vypadá, že Jorcha si oběd nedá."

"Jo, už zase přes zábradlí krmí ryby," Fleuriot naznačil prstem do krku.

"Tak já si rád dám nášup" ujal jsem se bezprizorní misky s jídlem.

"Do dneška bych nevěřil, že jde dostat mořskou nemoc na řece," prskal s plnou pusou Klíšťák.

"To je jako otěhotnět po orálu."

Do vlny smíchu přišla nazelenalá Jorcha.

"Smích? Nebojte, přejde. Zejtra podle kapitána proplouváme Skebladskejma peřejema, tam blejou i zkušený lodníci, tak vidíte na co se můžete těšit."

"Nejlepší rada, jakou mi fotr kdy dal, byla: Nežeň se."

"Zatím ti to jde," ušklíbne se Jorcha.

"Mistr bylinkář, než uhořel tedy, mi vždycky říkal: Ne všechno, co je zelené je k jídlu," pochlubil se Klíšťák.

"Jo třeba taková měď se fakt žere blbě," zachechtá se Jorcha.

"A můj mistr mi zase vštěpoval: Když hulíš, nečaruj," snažím se tím řídit, hihi. Fleuriot vyfoukne a podává jointa dál.

"Vykouzli mi myšku, " tlemí se Jorcha a silně potáhne.

"To víš, že jo. Místo ní by se objevil třeba krokodýl."

"Tak to by bylo blbý. Mě vždycky vštěpovali: Nikdy si nehraj s krokodýlama."

"Nedávno jsem slezla hrobníkovi z lopaty, vlastně, každej znás už se někdy koukal smrtce na kosu, kdy to bylo nejblíž?"

Klíšťák nezaváhal: "Když jsem se učil u poustevníka bylinkařit. Šel jsem za bouřky sbírat, chvíli na to do chalupy praštil blesk. Bejt uvnitř, bylo po mně."

"Já asi tenkrát jak sem vlez do toho sklepa plnýho ghúlú."

Fleuriot chvíli přemýšlel: "Jednou jsme prolejzali sídlo divnýho mága. Spustili jsme alarm. Pronásledovali nás horem dolem. Doběhli jsme do místnosti se dvěma portály. Kolega vlez do pravého, já vlevo. Objevil jsem se v lese a dobloudil do města. Jeho už nikdy nikdo nespatřil."

"Co je to vlastně rošáda?"

"To je Sildrenistický kouzlo," prohlásil znale Fleuriot. "Pamatuješ jak jsme pronásledovali toho čorkaře, co se nás pokusil okrást na trhu v Eldosilu?"

"Jo, ten šmejd kterýho už jsem málem dohnal, a pak jsem si naběh do zdi baráku a Jorcha mě ještě přiklepla ze zadu? Ještě teď mně frňák bolí!"

"Tak to bylo ono. On se teleportoval pryč, ale na jeho místě po něm zůstala iluze pohybující se stejně jak on, ve chvíli přenosu."

"A já myslel, že iluze je ta stěna, když jí proběh."

"Příště až zas uvidíš někoho vbíhat do zdi, dávej majzla."

Dva dny cesty, menší město, hospoda.

"Stejně nepochopim, jak může být někdo tak vypatlanej, jako ten vidlák. On normálně čekal, že mu tu ovci přivedem zpátky. Ty kecy!!!" zahlaholila Jorcha.

"Zmlknul ale rychle, když jsme tam dotáhli tu hlavu," ušklíbl se Fleuriot.

"Musím si pořídit novou tornu, po deseti letech!"

"Já potřebuju šípy, zbylo mi jich po tom všem jen pět," škytl Klíšťák a lokl si piva.

"Zajímalo by mně, co jste si špitali těsně potom, co ten raptor zcepeněl."

Jorcha s Fleuriotem na sebe mrkli: "To se nikdy nedozvíš!"

"Vsadíte se? Dáme pár rund panáků! Začneme zostra ručnim dělem."

Jorcha vysypala obsah malé torny. Fleuriot vložil tři jablka.

Obluda se mezitím rozběhla a vrazila velikou silou do stromu s Klíšťákem.

Začal se kácet.

Fleuriot zasáhl příšeru Ionic boltem.

Nestvůra se obrátila po směru útoku a výhrůžně zařvala.

Na to čekala Jorcha. Ladně vrhla tornu do otevřené tlamy.

Potvora polkla.

S velkým třeskem se jí rozprskl krk, hlava odletěla do křoví.

Ze zbytku trupu stříkala krev a snášela se všude kolem jako rudý déšť.

Fleuriot s Jorchou se radostí políbili.

Nebýt na jiném stromě, také bych je políbil.

"Nemýlím-li se, tak tohle byl pengeraptor," utrousil kouzelník.

Chvíle vychutnat si vítězství.

Křoví, připomínající růžový korál, na druhém konci louky se rozestoupilo.

Na palouk vběhla veliká zelená bestie na dvou nohách a jedním chňapnutím slupla celou ovci.

Tětivy zadrnčely.

Šípy a šipky trefily.

Jakoby se nic nestalo.

Potvora hop hop a chňapla po mně.

Na poslední chvíli jsem uskočil. Větev, na které jsem stál, to prostě ukouslo.

Fleuriot to zasáhl bleskem.

Stříkla krev.

Zařvalo to a vyrazilo k němu.

Klíšťákovy šípy z toho trčely na všechny strany, ale žádný hluboko.

"Zaměstnejte to na chvíli," křikl kouzloš a přesunul se k Jorše.

Klíšťák po tom hází šutry.

Já jsem vrhl štít a scimitar.

Ovce bečí na celý les.

Čas ubíhá.

Trpělivost se krátí.

Odehnali jsme už jednoho rysa, dvě kuny, krkavce a tři vlky.

Jezevec jí kousl do nohy, tak ho Klíšťák zastřelil.

"Třeba se to přesunulo jinam."

"Možná to nemá rádo ovce," zašvitořila Jorcha.

"Nebo je to má radši vařený v hrnci, buďte ticho, ať to nevyplašíte, číháme dál," okřikl je Fleuriot.

Z dáli se ozval divný zvuk, asi řev.

Koukáme na Kíšťáka, ten se v lesní zvěři vyzná.

Krčí rameny.

Všichni máme oči na stopkách.

Luky, kuše v rukách.

Ovce zmlkla.

Něco se rychle, prodírá směrem k nám.

Bude to velké.