DMD č. 22. pro 22. 4. 2021. Téma: V cizích botách

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byly Cizí Boty.
"Ahoj, Viktorko," pozdravily.
"Ahoj, Cizí Boty," pozdravila holčička, "komu jste se ztlatily?"
"My se neztratily," řekli hosté, "ale byly odloženy."
"Jste lozbité?"
"Vůbec ne! Šlapeme jedna radost!"
"I do kopce?"
"Úplně všude! Jen jsme trochu špinavé..."
"Já ušpiním všechny boty! Když už se to nedá vydlžet, máma je umyje."
"Kdyby nás někdo umyl, jsme jako nové! Ale maminka se bude ptát..."
"Sama vás mýt nebudu, špindílové! Žeknu tatínkovi, požád něco sbílá! Plý i věci si zaslouží tlochu úcty, že je někdo vylobil."
A tak se Viktorka a Cizí Boty skamarádily.

Na dveře dopadaly těžké údery. Muž v posteli se zavrtěl.
„Šéfe!“
„Vzbuďte se!“
„Votevřete, honém!“
Dopotácel se ke dveřím.
„Bože, chlapi! Jak to vypadáte? Měli jste podpálit stodolu, ne sebe!“
„To Tonda! Sletěl do hnoje!“
„Vy jste chtěli podpálit hnojiště, pitomci?“
„Né! Krovy! Kamenný zdi nechtěly hořet!“
„Tak Tonda vylez na žebřík…“
„A dál?“
„Von se žebřík do toho sajrajtu zabořil a Tonda tam spad. S hořícím zapalovačem…“
„Blaflo to, šéfe! Rychle a modře! Jako v akčňáku!“
„Šéfe, takhle nemůžu přijít Majdě na voči! Pučte mi ňákej vohoz a taky boty… Vona mi jedna v tom hnoji tak nějak zůstala…“