Ze života

Fandom: ze života?
Loď bláznů... Fascinující podobenství o neřízené lodi, která bez cíle plujeme po moři.
Můžeme na ní vidět mocné, kteří si hledí zisku a prestiže a nestarají se o zítřek, i méně mocné jednající úplně stejně.
Časem možná zjistíme, že i my se na ní plavíme.
Protože se zastavujeme u kvetoucích záhonů, které jiní míjejí bez povšimnutí.
Vrháme se k rozkvetlým šeříkům, boříme tvář do voňavých květů.
Když v horách staneme nad srázem, toužíme roztáhnout křídla a letět.
Oddáváme se snění, místo abychom budovali kariéru.
Plujeme a opájíme se nádherou nezměrného oceánu i rozbouřených vln, ať už nás loď zanese kamkoli.

Fandom: originální, ze života
Zničehonic se začala tvářit nadmíru nadšeně. Její blažený výraz se stále rozšiřoval.
„Co je?“ zeptala se automaticky, ale odpovědi se nedočkala.
Zkusila to tedy jinak. Zkusila sledovat směr, kterým upírá ten zasněný fanatický výraz.
Jediné, co viděla byly keře šeříků, stromy, tráva a lavička.
„Echm?“
Nechápala. Lavička to ale asi nebude.
„Šeřík“ , zaznělo.
Rozešly se jeho směrem. Čekala by, že k němu poběží, ale ne. Šly normálním krokem a až posledních deset metrů Puma „dohopsala“.
Chvilku do šeříkového keře bořila obličej a vydávala u toho neidentifikovatelné zvuky.
„Prostě šeřík“, prohlásila po chvilce a usmívala se tím připitomnělým výrazem.
„Čuchni si.“

Fandom: středoškolské zápisky z literatury
Poznámka: Kdo pozná odkazy na díla, má plus.
Varování: tématu se dotýká jen velmi okrajově, pochopím, když bodík nedostanu.
Intimní oslovení přesličky naznačují autorův silný vztah ke květinám.
Hlavním hrdinou díla je rudlík, potýkající se s existenciálními problémy po ztrátě živnosti.
Parodické dílo obsahuje odkazy na jezuity, zednáře a tisíc slonů. Dan Brown ho poté bohužel vzal vážně a přepracoval.
Podle konotací v názvu jeho díla se dá předpokládat, že Karel Čapek měl rád cider.
Hrdina se stal duševním mrzákem po absolvování traumatického zážitku v dětství, kdy mu před očima řezník zabil potkana. („Na, čichni si, tu máš myšičku“) Přirovnává se k hlodavci a nechce sebe sama vidět v takové situaci, proto se do role potkana snaží dostat ostatní.

Fandom: život
Věnováno všem kočkám, které jsme kdy měli, máme nebo budeme mít.
Časně ráno vyráží na lov. Vrací se urousaná, zato s myší v tlamě. Voní divočinou a mokrou trávou.
V sebehlubší tůni před ním ryba není bezpečná. Opatrně se usadí na břehu, pacičkou vydrápne zvědavou mřenku ven. Doma se tváří jako nevinnost sama, zápach rybiny ho však usvědčuje.
Ráda se vyhřívá na hromadě polen. Pak se přijde pomazlit. Horký kožíšek plný slunce a vůně borového dřeva.
Když byla malé koťátko, moc se jí stýskalo po mámě. Ostatní kočky na ni jen nenávistně prskaly. Brzy zjistila, že to velké černobílé zvíře nejenže neublíží, ale dokonce hřeje. Dodnes je někdy cítit jako pes.

fandom: ze života
Dneska je ale krásný den! Sluníčko svítí a my jdeme s mamuš na procházku až dozadu do polí. Vzduch voní jarem. Vůně jara není jen tak obyčejná. Skládá se ze stovky různých vedlejších vůní a podvůní. Z vůně čerstvé trávy. Z vůně rašícího obilí. Z vůně dálek, kterou přinášejí ptáci vracející se z teplých krajin. Vůně jara je - šťavnatá.
Pobíhám vesele kolem mamuš, když ucítím nějakou úžasně nádhernou vůni.
Co to je?
Už to vidím. Leží to přímo přede mnou.
„Čichni si, jak to voní.“
Mamuš to neocení.
„Fuj! Stůj!“
Nedbám. Zavrtím ocáskem a vrhnu se nadšeně do koňského hnoje.

Fandom: ze života
Osmý hřích? No to si snad dělají... co může být osmý hřích, prosím tě?
- Já nevím, jít v riflích do divadla?
- Možná. Co takhle nepoužívat deodorant?
- Hrát WoW víc než deset hodin denně?
- Au, tak to byla střelba do vlastních řad! Velkej hřích je taky třeba osolit tatarák.
- A nedosolit hranolky. Ale chce to asi něco vznešenějšího.
- Udělat na katolické škole přednášku o evoluci?
- Pche, za to tě rovnou upálí. Spíš něco jako napsat řadu přeslazenejch románů o upírech a pojmenovávat je po částech dne.
- Počkej, já už to asi mám, jenom to tam napíšu:
VYTVOŘIT ALE ÚPLNĚ STUPIDNÍ BJB!

Fandom: Ze života
Blížila se půlnoc, když jsme opouštěli bar. Všem nám bylo jasné, že na tuto akci nikdy nezapomene.
Cesta vedla kolem dvou prodejen zmrzliny. Hned u první jsme si museli dát kopeček.
„Přivoň si, to fakt voní jako citrony,“ strkal mi kornout pod nos inža. Opravdu to vonělo jako citrony.
Když jsme šli kolem druhé prodejny, měli jsme prázdné ruce a museli jsme si koupit novou várku.
„Přivoň si,“ začal inža, ale já ho hned utnula.
„Čuchni si!“ nedal se odbít, vrazil mi zmrzlinu přímo do nosu a málem mě udusil.
Dodneška se mu každý směje, když si kupuje citronovou zmrzlinu.
AN: Jakmile jsem si přečetla téma, vzpomněla jsem si na dovolenou a na to, jak jsem se dusila kvůli "Limone gelato".

Fandom: ze života
Ještě jedna věc mimo soutěž na téma Výbuch. Tentokrát jeden malý, relativně neškodný.
Stmívá se. Zaléháme do spacáků a napjatě čekáme, co se bude dít.
V příšeří blikají baterky. Postupně zhasínají. Chceme tmu, aby byl ten zázrak vidět.
Kdosi už prý něco zahlédl. Letící žhavý balvan. Moc se mi to nezdá.
Zatím však nic dalšího nevidíme. Sopka před námi je temná, zcela klidná. Padá na mě ospalost.
Ozve se slabý rachot. Nad kráterem se objeví růžový oblak. Poté se rozplyne. Opět tma. Čekáme dál.
Tentokrát sopka rachotí silněji. V mžiku jsme na nohou. Z kráteru vyrazí proud žhavé lávy a kamení, rudě září, dokud se nerozplyne ve tmě.
Stromboli v celé své kráse.

Fandom: Originální (vlastně ze života)
Tak jako každý pátek jsme se sešli v naší oblíbené hospůdce. Už si ani nepamatuji, kdy jsme tu byli poprvé. Ale stále jsme se tu cítili jako doma. Sedělo se, popíjelo a za příjemného hovoru nám utíkal večer.
A pak najednou přišlo ticho. Nikdo neměl co říct, jako by všechna témata byla vyčerpána. Každý se díval na svoji skleničku. Sem tam se někdo pokusil navázat konverzaci, ale vázlo to.
Když tu najednou někdo z nás řekl: „No, nadšenej nebyl.“ A stolem otřásl výbuch smíchu. A opět jsme ostatním hostům potvrdili, že jsme neskonalí blázni. Ale nám to bylo absolutně ukradené.
AN: V naší partě stačí říct tu jedinou větu, abychom se začali smát jako blázni. Je to totiž konec vtipu: „Tak jsem musela nechat utratit psa.“ „Byl vzteklej?“ „No, nadšenej nebyl.“

fandom: život sám / histore
„Eli, Eli, lema sabachthani?“
Neopustil jsem tě, můj synu. Znáš důvod toho všeho, jen v okamžiku největší bolesti jsi zapomněl.
Kadeře mladé dívky padají zvolna k zemi.
„Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Neopustil jsem tě, Johanko, jsem s tebou.
Mercedes naráží do třináctého pilíře pařížského tunelu.
„Můj Bože, proč jsi mě opustil?“
Co ses před svým příchodem na tento svět rozhodla vykonat, jsi vykonala, Diano. Jsem s tebou.
Jsem s každým z vás, mé děti, po celou dobu vaší pozemské pouti. Podpírám vás, když umdléváte, nesu vás, když už nemůžete. Nezasahuji však do vašich osudů, stvořil jsem vás svobodné.