Ze života

fandom: ze života
poznámka/varování: je to strašná ptákovina (a navzdory svému vzdělání jsem možná i nasekala nějakou tu pěstitelskou chybu), ale řekla jsem si, že závěr přece nevzdám. Takže se omlouvám za případné újmy na zdraví po přečtení :)
Byla jednou jedna mateřská rostlina ostružiny.
Když přišel každoroční čas vegetativního množení, pěstitel zkušeně oddělil několik výhonků, pečlivě zabalil a spolu s řadou dalších dovezl na trh.
Netrvalo dlouho a všechny rostlinky rozprodal.
Dvě z ostružinových koupili také majitelé malé zahrádky v zahrádkářské kolonii, protože už dlouho toužili po sklizni vlastních ostružin.
A tak byly ty dvě sazenice převezeny na zahrádku, s láskou zasazeny, zalívány a opečovávány. Dařilo se jim dobře, rostly a sílily až se zahrádkáři konečně dočkali první sklizně ostružin.
A protože v péči o své ostružiníky neustávali, rodily tyto každý rok znovu.
A jestli neumřely, rodí dodnes.

Fandom: Ze života
Když jsem byla malá milovala jsem pohádky, které končily šťastně. Znáte to. A pokud neumřeli, žijí tam, ať už je to kdekoliv, dodnes.
Když jsem trochu povyrostla, začala jsem se ptát. A mé otázky vytáčely tátu. Představte si, že jste otec, který sedí u své malé holčičky, čtete pohádku, dočtete a místo, aby malý skřítek usnul, ozve se z postele: „Kdy že se to stalo? To jako jim je třeba pět set let?“ A stále dokola.
A dnes? Těším se, až budu mít vlastní dítě, sednu si k němu, začnu číst pohádku a ten malý skřítek pak spustí příval otázek.

fandom: ze života (nebo bych tu měla napsat i ten fandom, kterého se to týká?)
poznámka: koukám, že než jsem to vypotila něco podobného už tady je. No co už. :).
Vzdorovala jsem dlouho. Přesvědčená, že tenhle seriál nikdy sledovat nebudu.
Pronásledoval mě. Postupně se ukázalo, že to znají a milují snad všichni moji přátelé. Dokonce se mi o tom několikrát zdálo.
Pak jsem si řekla, že teda „nahlídnu“, jak to vlastně vypadá.
Stačilo pár dílů (obnovené série) a propadla jsem Doktorovi stejně jako ostatní. Od zaujetí přes oblibu až k naprostému šílenství.
Výrazy jako „budka“ nebo „jen pro zvané“ (o samotném slově „doktor“ samozřejmě ani nemluvě) mi myšlenky okamžitě katapultují k Doktorovi.
Teda… Katapultovaly by, kdyby tam nebyly už i celou tu dobu předtím.
Doktorem „prolezlá“ skrz naskrz. A navěky.

Vytáhli mě z kanceláře ven. Ven! Slunce protivně pálí do očí, ptáci řvou, všude kolem nějaký divný pachy. Kde je profesionální prostředí mé kanceláře? Ještě že mám s sebou notebook, iPod a všechny mobily. Sakra, ten nový ještě neumím pořádně ovládat a zapomněl jsem si s sebou vzít návod k použití!
Přivezli mě k nějakému stavení na venkově. Prej pojď, musíš se někdy pobavit. Přivedli sem nějaké velké zvíře. Co to je? Posadili mě na to, prej se na tom jezdí. Jo, tak to bude kůň. Hýbe se! Nedali mi na něj návod k použití! Proboha, kde to má brzdy?

fandom: ze života
„Mohu vám nabídnout kávu?“
„Ano, děkuji.“
„Dáte si kafe, že jo?“
„No… ano.“
Kafe, kafe, kafe - někde dobrý, někde obarvená voda bez chuti a bez zápachu. Po šesti jednáních mi srdce buší jako o závod a v žaludku mám určitě zaděláno na žaludeční vředy.
Obchodní jednání v Číně. Rozsadí nás kolem stolu, ale kafe nám nikdo nenabízí. Před jednáním se jako duchové zjeví půvabné Číňanky. Nenápadně postaví pro každého na stůl nádhernou porcelánovou misku. Do té nalévají elegantními pohyby zelený čaj. Vypadá to jako magický rituál. Není to běžné občerstvení, tohle je obřad. Jednačkou se s vůní čaje šíří pohoda.

Čaj se dá podávat i vykládat různými způsoby.
Čajové ceremonii lze dodat takovou eleganci a půvab, že pouhý záblesk útlého zápěstí postačí k tomu, aby se obsluhovaným pánům zatočila hlava pod náporem starosvětské smyslnosti.
Čaj představuje vrcholný požitek po sestupu z hory, na které vás zastihla pořádná plískanice. V takovýchto případech je možno přidat i rum a nezletilým členům výpravy říct, ať tuhle část doma nevypráví.
Je to i vytoužená odměna poté, co zkoušíte číšníka v útulné kavárně přesvědčit, že chcete „un thé, s'il vous plaît“.
A někdy je čaj spíše fixní ideou:
„Dáme si čaj?“
„Uvař.“
„Já vařil minule….“

Fandom: Ze života
Poprvé propadla kouzlu sypaného čaje v patnácti letech. Ale byl těžko k sehnání a tak si zase musela zvykat na sáčkový. A jak u toho trpěla.
V den sedmnáctých narozenin ji čekalo milé překvapení. Dostala sadu sypaných čajů. S radostí opustila sáčkové. Ale přesto něco chybělo k dokonalosti.
O měsíc později seděla u stromku a rozbalovala poslední dárek. Zarazila se a nechápavě zírala na rudou čajovou sadu.
„Tak co? Dáme si čaj?“ zeptal se jí bratr a málem spadl na záda, když ho znenadání objala.
„Beru to tak, že souhlasíš,“ vyskočil s úsměvem na nohy a šel dát vařit vodu.
AN: Někdy bráchové poznají, co by mladší sestřičce udělalo největší radost.