„Otec říkával, že jsem až moc silný,“ zamumlal tehdy v trávě Peter a Phil se rozesmál.
„Moc silný? Ty? To se teda splet!“ vrtěl hlavou. Neduživý, nemluvný Peter, který neumí pořádně vzít za chlapskou práci, šišlá a skládá papírové květiny? Moc silný? Peter, plachá slečinka s laním pohledem? Cha!
Peter se s ním nehádal. Nikdy se s ním nehádal, nekřičel, nepraštil do stolu, což byl pro Phila jen další důkaz slabosti.
A tak se smál, vesele a bezstarostně – místo, aby mu krev varovně tuhla v žilách. Jeho neomylný instinkt, zvyklý na přímočaré nebezpečí, mlčel.
A Peter to moc dobře věděl.