Název: Síla štěněte
Fandom: Síla psa
Autor: Kleio
Beta-read: Veverička
Obdarovaný: Aileeah
Přístupnost: 12+ (sprostá slova, náznak sexu)
Prohlášení: Phil Burbank ani další postavy nejsou mým výtvorem a z jejich použití nemám ani šušeň.
Shrnutí: Phil Burbank se v jedenadvaceti letech vrací jako křehký městský panák na rodný ranč. Zvládne se stát kovbojem?
Drahá Aileeah,
„Ale vydařilo se," pronesl do ticha zešeřelého kupé George. "Dobře jsme prodali. Nejlíp za pět let."
Phil neviděl důvod s jeho dokonalou pamětí na čísla polemizovat, a tak mlčel.
"Taky dobře nakoupili. Zásoby vystačej půl roku," zkusil to George za čtvrt hodiny znovu. Bezvýsledně.
"Konzervy ještě víc, ty se nezkazej."
Phil v duchu podrážděně zaskučel. Proč sakra George odjakživa nedokáže říct nic zajímavého? Chytrého? Zábavného?
"Stihli jsme poslední vlak domů..."
"Sklapni konečně!" vyštěknul, až George nadskočil.
Idiot. Poslední vlak domů odjel před jednadvaceti lety. Toho léta, kdy zemřel Bronco Henry...
Od té doby jezdil už jen vlak zpátky na farmu.
Rok 1900. Tehdy potkal vnímavý, citlivý a inteligentní mladík Phil Bronca Henryho. Svůj vzor, učitele, muže, jak má být.
Muže, jehož drsné ruce dodnes cítí na svém těle. Tehdy tak mladém, dychtivém, schopném spalující slasti…
Bronco mu byl vším. A najednou nebyl. Byl mrtvý, udupaný, a ta oslepující, ohlušující bolest, která Phila ovládla, nikdy nepřestala.
Bronco byl mrtvý. A s ním i Philův smích a tělo, kterého už se nikdy nikdo nedotknul. Vyschlo, okoralo a zatvrdlo, stejně jako jeho duše, rozleptaná nenávistí. Nenávistí k životu, který mu Bronca vzal, ke světu i k sobě samému.
Nic jiného už cítit nedokázal.
Bez znalosti kánonu je to asi trochu nesrozumitelné, nicméně jsem zjistil, že pracovat s kůží není žádná sranda a vyžaduje to docela dost konstantních podmínek.
"Proč je potřeba tolik vody?" zajímal se Peter, zatímco pozoroval Phila zpracovávat proužky kůže.
"Musí být stejná, jako kdyby byla na původním majiteli. Vlhká. Plná..." Philovi trochu vyschlo v krku.
"Plná vláhy, chápu."
Phil si odkašlal: "Podej mi támhleten hrnec, hochu. Něco ti ukážu."
Peter donesl velký hrnec a zadíval se na něj. "Je na něm něco zvláštního?"
Phil se ušklíbl. "To bych řekl. Udrží vodu přesně takovou, jaká je potřeba. Čistou, žádný svinstvo. Taková je na kůži jediná správná."
Peter si prohlížel těžký litinový kus. "Pracuješ bez rukavic, abys cítil pod rukama správnou hebkost?"
Phil polkl a neřekl ni.
Na vysvětlení, spoiler: Phil plete z proužků kůže laso, které chce darovat Peterovi. Peter téhle situace využije, dá mu kůži ze zvířete nakaženého snětí a sněť se dostane Philovi do těla, protože pracuje vždycky holýma rukama. Zároveň mají jejich společné scény víc chemie než periodická tabulka prvků a Pete umí hodně využít toho, že připadá Philovi přitažlivý.
Mírný spoiler
„Otec říkával, že jsem až moc silný,“ zamumlal tehdy v trávě Peter a Phil se rozesmál.
„Moc silný? Ty? To se teda splet!“ vrtěl hlavou. Neduživý, nemluvný Peter, který neumí pořádně vzít za chlapskou práci, šišlá a skládá papírové květiny? Moc silný? Peter, plachá slečinka s laním pohledem? Cha!
Peter se s ním nehádal. Nikdy se s ním nehádal, nekřičel, nepraštil do stolu, což byl pro Phila jen další důkaz slabosti.
A tak se smál, vesele a bezstarostně – místo, aby mu krev varovně tuhla v žilách. Jeho neomylný instinkt, zvyklý na přímočaré nebezpečí, mlčel.
A Peter to moc dobře věděl.
