DMD č. 27. pro 27. 4. 2023. Téma: Známka punku

Nachtnebef, velekněz Hermopole Magny, sídla chrámu Thovta, boha moudrosti a vědění, byl spokojen. Nový faraon ve své nekonečné moudrosti rozhodl o rozšíření chrámu (což už potřeboval jako Egypt záplavy). Nové sochy, lepší malby. Sochaři a malíři se svými tovaryši pracovali naplno, dílo utěšeně pokračovalo, ale občas...

"Co. To. Je?" zíral Nachtnebef na oltář.

"Apoteóza Thovta, ó nejvyšší."

"Kdo to maloval?"

"Mladý Punkhotep," přistrčil mistr k veleknězi sebevědomého mladíka s vlasy od barvy (alespoň to tak vypadalo).

"No?" ukázal Nachtnebef na postavu boha-ibise, vyvedenou en face.

"A jak jinak jsem ho měl namalovat, když se mu všichni klaní z obou stran?"

Tož tak…

Po pankáčsko sobě dopnem,
néprv gatě dobře opnem
zichrhajckó z Holomóca.
Móže bét aj z Přerova.

Debe policajti došle,
stréc je někam bodře pošle.
Do breko se hned nedáme,
névéš někde potajó.

Debe se vám enem zdálo,
že repráke hrajó málo,
zavoláme panimáme.
Te jož neco vedajó.

Máme drsný panimáme,
kde chceme, se lóbáváme.
Co večír jich ospáváme,
žádné z nás jich nešedi.

Čira máme vetožený,
tvargle hostě naložený.
A jak do nás keré répne,
do náhono zahočí.

Že sme o nás dobři ledi,
každé na nás čoči, hledí.
Že jedeme v božim punko,
každé nám to závedí.

Nevím co je horší, jestli bezmocně pozorovat vraždu kamaráda, anebo vědomí, že jsem na řadě.
Ježek otírá dýku, otáčí se ke mne: "Mňál sis udělat pohodlí, sunďát si tu zbroj. Teď se budu mušít zdržet, šundat ti ten kyrys a nákrčníček."
Pár minut navíc, myslím na různé způsoby seků a bodů, kterými bych rád toho zmetka zprovodil z žití, zatímco se nepohnu ani o píď.
Už se nade mnou sklání s dýkou, když cukne a z hrudi mu vykvete čepel šavle, a jako kohoutí hnát se mu zapíchne do huby.
Mumlá: "No nič, uvidíme še v pavučině za světem."
Zcepení.

„Erythrina crista, neboli zarděnice kohoutí…co?“ otočil se Pasr na nejbližšího studenta.
„Kohoutí, ehm… hnát?“
„Hřeben!“
„Si zapích do huby,“ zanotoval Pírko, když se profesor otočil k další rostlině, a Filip se rozesmál.
Vzduch voněl jarem. Byli rádi, že jsou venku.
Šli úplně vzadu.
„Ztratit se v lese je náhoda,“ vysvětloval Pírko. „Náhody nemůžou být zakázaný. Jsi teprve ve druháku, nechcem, aby měla průs…“
„Průšvih,“ dokončil Filip. „Víš?“
Lea disponovala obdivuhodnou zásobou slov ze středověkých knih, ale slovník teenagerů se teprve učila.
„Já nebudu mít průsšvih. Vy na mě máte dávat pozor.“
„Aha. Tak dneska žádnej punk.“
„Žádný co?“
„To je…“

Dominik dohnal Šejlu, když otvírala dveře Gonnyho bytu.
Riagonna našla ležícího na posteli. Bledého, zkrvaveného, téměř nedýchajícího. Dominik nelhal! Opravdu vběhl pod auto, když ji hledal. Umře kvůli ní!
Zastavilo se v ní srdce.
Pryč, ovečko! Je to past! Past!
Šejla se zachvěla. Nepůjde odtud, musí pomoci!
Pryč! Pryč!
Ne! Ví, že existuje řešení, ale ten hlas, ten hlas ji nenechá…
Přimhouřila oči před náporem bolesti, jak se ji Šedý opět snažil ovládnout.
Rádio! Zmáčkla knoflík.
Pokojem se rozezněla hřmotná hudba.
…myslel si, že je to známka punku…
Nepomohla.
Další zášleh bolesti.
Pryč! Pryč!
Ne!
Pak na stole zahlédla láhev.

Neobvyklý nález čekal na světlo až do 20. století, protože teprve průmyslová orba dokázala prohrabat půdu tak hluboko, aby mumifikovaného muže nabrala na plužnici.
Muž byl prokazatelně Kelt, pravděpodobně bohatý. Jeho mrtvola nese známky násilí, v hlavě má tři rány sekerou, před smrtí mu někdo odřízl bradavky a poté mu vyndal srdce. Na druhou stranu má na sobě dochované roucho a největší rarita jsou husté, složitě česané vlasy.
Historikové nemohou se dohodnout, zda šlo o rituální vraždu, nebo o mstu a brutalní násilí.
Vzhledem k tomu, že vlasy měl pomocí pryskyřice vyčesané do číra, možná ho zabili za falešný zpěv.

„A dál? Objevily se nové důkazy? Ve vrahovi se ozvalo svědomí a přihlásil se sám?“
„Slečinko, slečinko, vy moc čtete. Tohle není ani od Conana Doyla, ani od Christie.“
„...nesnažíte se mi doufám naznačit, že...“
„Mohla byste se v tom svém článku vzbouřit proti konvencím. Vykročit z davu. Nejít s proudem.“
„Dotaz na rádio Jerevan: ‚Jak se pozná mezigenerační vzpoura v literatuře?‘ Odpověď: ‚Snadno. Detektiv nevypátrá vraha a drak probodne prince.‘ “
„Neptala jste se mě náhodou na případ z mé kariéry, který bych označil za nejzáhadnější a který mi dodnes nedá spát? Ptala. Tak se nedivte.“
„Vážně je to všechno?“

„Na co zíráš?”
Trhl sebou a uhnul pohledem. „Na nic.”
„Ne, zíráš na mě. Co je?” zamračil se mladý Snape.
Snape, co je puberťák. Snape, co má na sobě bílý triko a džíny. Snape, co má na sobě triko Sex Pistols s britskou vlajkou.
Někdo se musel zbláznit. Jen si nebyl jistý, jestli se zcvokl on nebo Snape.
Cestování časem by měli zakázat.
„Jestli máš nějakej problém, řekni to rovnou.”
„Nemám žádnej problém.”
Snape si založil ruce na hrudi a zvedl jedno obočí. „Takže hodláš dál zírat nebo po tobě mám něco mrsknout, ať se probereš?”
Dobře. To znělo povědomě.