DMD Bonus č. 08 pro 27.4.2025

Zaklepala na jeho dveře, oči rudé od pláče. Propadal se studem.
„Nevím, jak se omluvit. Zklamal jsem sám sebe. Ublížil vám, která jste pro mně nikdy nebyla než dobrou přítelkyní.“
„Proč mi vykáš?“ pohlédla na něj vykuleně.
„Tykání je privilegium. Už si ho nezasloužím.“
Zrak jí padl na otevřený kufr vedle postele. „Vy někam jedete?“
Nevěděl, jestli zbledl nebo zrudl.
„Kosťo?“
„Ona mě pozvala, abych s ní jel do Berlína,“ řekl podlaze.
„Aha.“
„Říkala… Prý jsou tam další jako já…“
Znovu se na ni podívat se odvážil, až když znovu promluvila.
„Já ji nechci. Třeba s ní budete šťastný vy.“

V zahradě zámku byla oslava. Druhé výročí svatby Helgy a Huga. Helga seděla u stolku, zatímco se všichni hosté bavili v osvětlenější části. Těžko se jí stálo.
Za sebou zaslechla šramot listí. Když se otočila, viděla jakousi postavu.
"Strá-" než stihla pořádně vykřiknout, ucítila před svými rty ruku.
"Pššt! To jsem já, Hugo."
Otočila se a objala ho. "Co tady děláš?"
"Už půl roku jsi nepřišla. Měl jsem o tebe strach."
"Promiň."
"Zjistili jsme, kdo má na starosti jihovýchodní teritoria, ale bez tebe nic nezmůžeme."
"Také jsem-" Helga zesmutněla. "Ale teď vám nemohu pomoct."
Hubert si ji prohlédl. "Jsi těhotná-"

Nesnáším tyhle sledovačky. Musím na ně vyrážet se změněnou podobou s pomocí Mnoholičného lektvaru.
„Gin,“ poručil si kouzelník v košili a džínách. Neusmál se ani, když ho obratem dostal, hnědé oči zkoumaly okolí.
„No tedy, Adriane, tebe bych tu nečekal.“
Bradavického profesora lektvarů polilo horko.
„My se známe?“ Sjel nově přísedícího ledovým pohledem.
„Jasně, že jo. Ta minulá noc… fakt byla plná zázraků… jsem zvědavej, co mi předvedeš dál.“
Mudla… používám osvědčenou podobu a narazím na mudlu, kterej zná můj předobraz. Tady ho neomráčím, jsme tu na očích, zvedl se.
„Kampak?“
„Co jít… do soukromí? Dopřát si výživný večer?“
„Platí.“

Sledovat nejdrobnější cestičky, kapky na písčinách, vlnky pod travnatým břehem.
Spodničku vykasanou nad kolena, sukně zmuchlané v pase, nohy po kolena v rychlé vodě. S proutěným košíčkem na lokti a se slamákem na hlavě stojí bez hnutí, prohledává očima břeh a snaží se přesvědčit sebe i kachny, že je zcela neškodná.
Hrám v prachu zadních dvorků nepozorovaně odrostla, ale tichá hra na lov dokáže rozbušit srdce děvčete, které má na náměstí držet klidnou tvář po boku váženého otce.
Vrátí se domů s plným košíkem. Maminka obratem pošle Clariu k chudým dveřím u východní brány do polí. Vlastních vajec mají dost.

Večer sa rozhodol napísať závet. Musí to spraviť, kým čas neotupí jeho rozhodnutie.
Och nie, nechystal sa umrieť, ešte nie. Ale niet dôvod si zvyšok života nespríjemniť predstavou švagrinej, keď zistí, že jeho peniaze nedostane...
Niežeby ich potrebovala. Švagor bol bohatý dosť a plnil, čo jej na očiach videl. Ale bola to.. spoločenská záležitosť. Po rodine, hoci nie pokrvnej, sa predsa dedí. Je to SLUŠNÉ. A byt naviac sa hodí pre deti..
Mali rozdielny názor na slušnosť.
Jeho vianočné darčeky pochválila a rozdala kamarátkam.
O krstinách neterí sa dozvedel náhodou. Nechcela neveriaceho obťažovať...
Pohreb jeho ženy? Príliš traumatické pre deti ...

“Ebiiiiir.”
“Copak je, Kailee?”
“Hele jaký mám drápance, hele! To hrozně bolííí.”
“A jak jsi k těm drápancům přišla?”
“Škrábala jsem si tu vyrážku co se mi udělala když jsem prolezla houštím.”
“A kdo ti radil, aby sis ji škrábala, hm?”
“Ty! Řekla jsi, Kailee, škrábej se.”
“Tak to ne. Řekla jsem, ano, Kailee, jen se škrábej, to je vynikající nápad.”
Chvilku bylo ticho, podkreslené imaginárním šuměním myšlenek, které konečně dotékaly na svá místa. Cácorka se nešťastně poškrábala na hlavě.
“To byla ta… ironie, že jo?”
Dračice sklonila hlavu a zamrkala na svou Jezdkyni jedním obrovským, elektricky modrým okem.
“Bingo.”

Rhaegar znepokojeně pozoroval svého mladšího bratra, jak v záchvatu vzteku zápasí s chůvou.
Před několika měsíci si víceméně náhodou v knihovně přečetl spis mistra Edwina ze Starokamenů a od té doby o něm musel přemýšlet. Edwin v něm popisoval, jak sňatky mezi příbuznými vedou k tělesné i duševní deformitě potomků z takových manželství vzešlých.
Rhaegar se nemohl ubránit pochybám o tom, zda zachování čistoty jeho rodové linie skutečně stálo za takovou cenu. Jeho otec byl živoucím důkazem, že se Edwin nemýlil. O to víc ho obavami naplňovalo přemýšlení o sobě samém, ale děkoval bohům aspoň za to, že nemá sestru.

Dazai se smál, až se za břicho popadal. Nemohl si pomoct, pozorovat Chuuyu, jak se svíjí bylo prostě k popukání.
Jejich mise se nevyvíjela úplně podle představ, ale Dazai se alespoň poprvé po dlouhé době od srdce zasmál.
„Přestaň se řehtat! Pomoz mi!“ Zavrčel Chuuya a zároveň se nepřestával ošívat.
„Jen se škrábej dál, můj pejsku. Vím, mít blechy je nepříjemné. Až tu skončíme, vezmu tě k veterináři.“
Chuuya zavrčel, jako opravdový pes. Záviděl Dazaiovi, že na něj speciální schopnosti neúčinkují. On byl jediný, koho zasáhly, teď ho všechno svědilo. Už aby Dazai schopnost zrušil, jak měli původně v plánu.

To ale nebylo všechno…
Znovu se zadívala na své ruce - méně vrásčité, s méně stařeckými skvrnami, s hbitějšími prsty… Celkově se cítila lépe: pohyblivější, méně unavená, s bystřejší hlavou.
Co se s ní při průchodu bránou stalo?
Doufala, že přetržením vázacích uzlů v zrcadle spraví svou poškozenou paměť. Nejspíš byla úspěšná, alespoň částečně.
Jenže se stalo ještě něco!
Jako by byla… mladší? Bylo možné, aby jí brána sebrala léta?
Její paměť byla zjevně lepší, protože si vzápětí vybavila, co řekla před pár týdny Františce: Kéž bych mohla omládnout.
Málem se hystericky rozesmála.
Nebylo to až moc zázraků na jednu noc?

Alergická reakce u upíra má svá specifika.
Než se Amandě podařilo proniknout do upíří komunity, která pro ni byla opravdu neocenitelným zdrojem informací, udělala několik přešlapů.
První míchaná vajíčka na cibulce jí stála dva týdny v kómatu (pokud se tomu tak dá říkat). Amanda ku svému překvapení totiž zjistila, že sice všechno vnímá, ale pohnout se nemůže. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdyby strnulost nedoprovázelo úporné svědění.
Po dvou týdnech se její tělo opět probralo k neživotu. Následné manické škrábání ostrými upířími nehty sice Amandě kromě úlevy způsobilo hluboké šrámy, ale ty se do rána zase zacelily.