DMD č. 22. pro 22. 4. 2012. Téma: Kvalitní materiál

Poznámka: Plížil je český výraz pro Creepera.
Steve se rozhodl, že si nakope nějaké kamení, aby si postavil baráček. Mohl použít i hlínu, ale ta není tak odolná proti Plížilům, kteří mají nepěkný zvyk čekat ráno za dveřmi. Domeček se mu podařilo dodělat akorát do setmění. Spokojeně si hajnul do své nové postýlky a usnul.
Brzy ho ale probudily podivné bublavé zvuky. Hned nato si všiml, že má v rohu místnosti díru.
„Ty zloději endrmanská!“ vykřikl a vyběhl ozbrojen mečem ven. Nikde nikdo, jen zeď byla o tři kostky chudší. Rychle ucpal díru jiným kamením a vrátil se domů. Poslepu šel k posteli, když najednou slyší: „Sssssss...“

Při tvorbě krajin je základem vhodný materiál.
Tak třeba žula, pevná, bytelná, výborná pro pahorkatiny i pohoří. Pro potěšení přidáme zaplavené lomy se stěnami porostlými břízkami a žlutými janovci.
Nebo temný čedič, materiál na hrdé, symetrické kužely, někdy s prohlubní na temeni. A na mohutná skaliska, na nichž se zjara působivě vyjímá žlutá tařice.
Pískovec: Méně odolný, zato tvárný. Vytvoříte z něj celá skalní města, věže, mosty, brány.
Podobně vápenec, z něhož se krásně modelují pahorkatiny, údolí - a hlavně překrásné jeskyně.
Dolomit je rovněž pro umělce. Vzniknou hory korunované mohutnými hradbami a věžemi, které se před západem rozzáří barvou zlata.

Z pukliny skořápky se prodrala neforemná hlava na směšně tenkém krku a hned za ní neohrabané tělíčko. Dráče se oklepalo, zaprskalo a spustilo:
„Mám hlad. Chci jméno a jídlo; třeba ty tam, pojmenuj mě,“ zafunělo směrem k Aaronovi. Podle hlasu to byla dračice.
Mladý nadporučík se zarazil. „Třeba… Étoile?“ vypadlo z něj. Žádná sláva.
Dračice přikývla. „Tak tedy Étoile. Ale už mi dejte najíst, mám hrozný hlad. A chci se proletět. Kde to vlastně jsem? Je tu toho víc? Chci to všechno vidět, honem.“
Kapitán Fournier poplácal stále ještě šokovaného Aarona po zádech. „To vypadá na kvalitní materiál,“ zasmál se.

První oblek byl velkolepý. Neměl cenovku - pokud jste se museli zeptat, kolik stojí, nemohli jste si ho dovolit. Všichni ho obdivovali ve výloze, ale málo komu opravdu slušel.
Druhý oblek byl kvalitní. Když jste se o něj starali, byl vám věrným společníkem.
Třetí oblek byl z poctivého tvídu. Na první pohled nic moc, ale málo co vás tak zahřálo v plískanici.
A já? Já byl sešitý ze zbytků, nepříliš kvalitní, s každým knoflíkem jiným.
„Péťo, nemysli, tváříš se jak pitomec,“ přerušil Sirius moje úvahy.
Odrbaný oblek ze zbytků má jednu výhodu. Můžete ho záplatovat, kolikrát chcete, a nikdo to nepozná.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Zmatenou sovu.
Chodila kuchyní sem a tam. Byla nervózní, Thomas se nevrátil.
Každou chvíli se dívala ze dveří. Nějaký hlupák ve vesnici zapomněl na zatemnění.
„Naučím tě jak upéct bábovku.“
„Promiň mami, ale nemám náladu.“
Matka se usmála.
„Právě proto potřebuješ myslet na něco jiného. Sedni si!“
Odsunula židli. Na stole ležela mouka, vajíčka a další suroviny.
„Tohle je materiál na pořádnou bábovku.“
Minervě vyletělo obočí.
„Materiál?“
Matka se rozesmála.
„Ano, materiál. Většinou se mě povede z ní udělat něco konzistencí připomínající beton.“
„Dobře, ukaž mě jak na to.“
Nakonec bábovku spálily. Zapomněly na ni, protože nebe nad Yorkem nabralo červené odstíny.

Chodbou pronikalo slabé chřestění.
Cinkání. Sípání.
Všechno se i v přítmí lesklo novotou.
Bradavický hrad znovu stál.
Netěšilo ho to...
Nesl staré školní řetězy.
Bystrozoři je vraceli s úctou.
Ani to ho netěšilo...
Další chodba. Velká okna a pruhy jasného letního slunce.
Prázdná ruka pohladila prázdné místo.
Změna v rytmu kroků.
Nezastavil se, neohlédl.
Zpomalil.
Brašna ztěžkla.
Nebyla.
Konečně doma. Dveře. Láhev mléka.
Starý zvyk. Plat.
Dnes ji vypije. Sám.
Ztěžka usedl. Řetězy už rozvěsil.
Bez nadšení. Bez té trošky touhy.
Chyběla mu.
Probuzení.
Místnost se neznatelně změnila.
Na stole ležela Nebelvírská šála.
Stará a vybledlá. Stočená. Pevná.
Tiše...
Mňoukala?

Bžhruk, prohlásil seržant Zagro Škudla procítěně, žbrgul.
Elánius ho zaujatě pozoroval. „Zajímavé. Víte, když jsem říkal, abyste mu dal něco proti bolesti, než mu ten prst přišijete zpátky, myslel jsem prostě nějaký alkohol.“
Igor s provinilým výrazem schoval lahvičku do zástěry. Elánius si stačil všimnout, že v neidentifikovatelné tekutině plavaly chuchvalce čehosi. Jeden na něho mrknul.
„Bhylinky, bháne,“ vysvětlil Igor neurčitě. Když viděl Elániův nedůvěřivý výraz, dodal: „Phřevážně.“
„No, rozhodně kvalitní materiál,“ zhodnotil velitel. Zagro něžně škytnul. „Mohl byste mu klidně přišít třetí ruku a vůbec by si toho nevšiml.“
„Myslíte, bháne?“ rozzářil se Igor. „Měl bych tu jhednu rhezervní.“

„Myslíš, že v tom něco najdu?“ ptala jsem se Michaela a prstem jsem ukazovala na stůl, na kterém ležela kronika.
„Teda nechápu, že se ti v tomhle chce hledat, pro mě to bylo za trest.“
„Mě to baví, jen netuším, kdo sepsal tuhle konkrétní kroniku, to víš, každý autor mohl ovlivnit historii tím, jak to napsal.“
Přece mu nebudu povídat o tom, jak někteří autoři píšou úplné nesmysly a ještě se tím chlubí.
„Otec říkal, že je to kvalitní zdroj, protože tuhle psal Bhreig.“
„Jak jsi poznal autora?“
„Ten obal poznám, učil jsem se z něj častěji než bych chtěl.“

Pozn: ještě jedno... tihle dva mi jinak nedají pokoj :-)
------------------------------------------------------------------
„Poslední dobou mi není dobře. Nemáš ještě ten svůj skvělej čaj?“ zeptal se András čarodějnice.
„Jsem snad čajovna?“ odsekla tázaná a drbala kdysi oživlý kámen za horním hrbolkem. Kámen se slastně protahoval a chajdou se začala šířit mátová vůně.
„Prosím…“
„Obžerství se oddáváš a piješ. A pak se divíš,“ zavrčela čarodějnice. „Není to tak složitý, uvař si ho pro jednou sám.“
András si opisoval seznam přísad a poté návod.
Za pár dní se stavil znova.
„Nefunguje to,“ postěžoval si.
Čarodějka čichla k lektvaru.
„Odkud máš byliny?“
„Od Žida.“
„No bodejť! Lektvary chtějí kvalitní materiály. Byliny si musíš vždycky sbírat sám!“

„Potřebovala bych pro něj oblek,“ řekla tiše zrzka a ukázala na chlapce v nepadnoucím oblečení.
„Není nejmenší problém madam, mladému pánovi by jistě slušel tento.“
„Žádná konfekce. Ten oblek mi ušijete,“ ozvalo se.
Muž si odfrkl. „Mladý pane…"
„Použijte Hector dark gray a ne žádnou napodobeninu, poznám to. Bílou košili – večerní, typ Marcella. Vše v provedení slim fit a sako bude bez rozparku. Dále vázanku. Vázanku, ne kravatu, manžetové knoflíčky a boty. Ručně šité, italské. Pokud je neprodáváte, tak byste měli začít.“
„Co si to dov…“ v dalším proslovu krejčího zarazil blýskavý předmět v dětské ruce.
„Posaďte se pane, začneme.“