DMD č. 22. pro 22. 4. 2012. Téma: Kvalitní materiál

Mimosoutěžní. Volně souvisí s Ledovou vodou.
Poznámka: Jedná se o kašnu, jaké bývají v alpských vesnicích, tedy kamenné koryto, do něhož proudí voda z pramene. Tyhle kašny fungují i v zimě a bývají někdy docela zajímavě obrostlé ledem.
Antonino procházel zasněženou vesnicí. Zastavil se u kašny, kde mezi ledem vytrvale tryskal proud čiré vody.
Pomyslel na nádhernou soutěsku se zamrzlými vodopády. Mráz dovede krásné věci. Pocítil neurčitou touhu přispět k jeho dílu, dát ledu tvar podle svého přání.
Poslouchal zurčení vody a připomněl si tiché zvonění rampouchů. Usmál se.
Vzal flétničku a začal hrát tóny, které by mohly ladit s hudbou pramene. Snažil se je pospojovat v melodii a vkládat do ní svá přání.
Kolemjdoucí sousedka jen potřásla hlavou, věděla, že je ten chlapec trochu potrhlý.
Později se vesničané podivovali křehké kráse ledu na kašně. Připomínal umělecké dílo.

„Já nevím,“ řekl tiše Dorian. Ruka, která se už už natahovala, zůstala nerozhodně viset ve vzduchu.
„Měl jsem za to, že máte v plánu zkusit všechny nové věci, Doriane,“ řekl lord Henry. „V Basilově ateliéru jste vypadal docela odhodlaně. Není od vás hezké, že jste teď změnil názor.“
Pobaveně sledoval, jak rozpaky v mladíkově tváři ustupují paličatému odhodlání. Pokud lorda Henryho na tomto světě něco fascinovalo, pak to byla právě síla jeho vlastních slov, která přiměla ostatní, aby prožili něco, o čem by je samotné nenapadlo ani snít.
Dorian uchopil dýmku. Henry se usmál.
„Jednoznačně nejlepší opium v celém Londýně.“

Ta otázka ho zaskočila. Chtěl zkusit lhát, ale nešlo to. Taková trapná situace.
Byla by býval rád tvrdil, že je utkaný z nejhlubší půlnoční tmy, sklízené během zatmění slunce a upředené třemi Temnými přadlenami na osamělé skále, kam slunce nikdy nezasvítí. Že jej ušili skřítkové z jiných světů. Bylo by to exotičtější. A byla by to lež.
Jenže své vnučce lhát nedokázal. A tak když se Zuzana zeptala dědečka, odkud má svůj úžasný plášť, s velmi rozpačitým úsměvem (nebo spíš šklebem) jí podal vizitku.
Stálo na ní:
"Povozník a Pekař, Ankh- Morpork
Výroba nejkvalitnějších oděvů a oděvních materiálů
Doživotní záruka!"

„...hele, fakt musím běžet. Konec dobrodružství skočíme. Každý máte nějaké nové věci, tisíc zkušeností a dvacet zlatých. Jede mi autobus, zatím!“
Eiliu probudilo bušení. Za dveřmi pokoje stál rozzářený barbar Ragnar.
„Hele, co jsem našel v torně. Kouzelný meč a hromadu zlata!“
Než se nadechla, přiběhl k nim kouzelník Adratorn.
„Lidi! Umím úplně nový kouzla z osmý úrovně! Jé! Eilio, co to máš za brnění?!“
Všichni tři se na sebe nechápavě podívali.
„Hele, netušíte někdo, co se stalo?“
„Já ne. Zabili jsme toho vlkodlaka? A jak jsme se dostali sem?“
„Já vám říkal, nepijte to. Zdejší mačkadlice má pěkný říz.“

„Víš… vždycky jsem přemýšlela nad tím, jestli někdy narazíme na něco tak úžasného,“ protáhla vesele s tichým pochychtáváním sledujíc hvězdy.
„Je to skvělý, co?“ zasmál se tiše, zatímco se snažil sevřít v dlani něco, co se mu podle všeho mělo vznášet nad hlavou.
„Jo naprosto,“ souhlasila neméně vesele. „Ty hvězdy opravdu tančí!“
„U mě už dotančily…“ zamručel nespokojeně a strčil do těla vedle sebe. „Škoda, že už v něm není ani kapička.“
„Ani kapička?“ zakňourala neméně nespokojeně, zatímco se přetočila, aby lépe viděla na svého druha. „Byl…“
„…to skvělej matroš,“ dokončil za ní rozveselen posledními zbytky drogy z mladíkovy krve.

Záhada je materiál.
Život je materiál.
Smrt je materiál.
Chladnokrevný prospěch je materiál stejně jako šílenství.
Pravda je materiál, nicméně lež je ještě daleko lepší. A taky zapírání.
Příčinná souvislost je materiál.
Novinové články jsou materiál.
Smítka na podlaze a na oděvu jsou materiál.
Stopy jsou materiál. I jejich absence.
Vyděračské dopisy jsou klasický materiál.
Kokain je materiál. I tabák.
Existují různé druhy materiálu k přemýšlení. Já se snažím směrovat Sherlocka k těm správným. Přestože si nejsem jist, co je pro něj dobré. Často mě straší ve snech skutečnost, že veškerá má referenční zkušenost se vztahuje jen k lidským bytostem.
Poznámka: Zařazuji do dvou fandomů, protože oba jsou relevantní.

Za tu dobu, co Twilight Sparkle bydlela v knihovně, dokonale znala vkus všech poníků v Ponyville, i periody, v jakých se vraceli pro další zásoby četby.
Rainbow Dash si pro dobrodružnou knížku přilétla co tři dny.
Rarity si jednou za týden vyzvedla nejnovější přírůstky v sekci bulvárních časopisů.
Fluttershy přilétala vždycky po čtrnácti dnech pro zamilované románky.
Pinkie Pie zásadně projížděla sekci "Jak na..." před každou větší párty.
Applejack si zase mimo sklízecí sezónu půjčovala kovbojky.
A Cutie Mark Crusaders experimentovaly s esoteričnem.
„Drahá princezno Celestie,“ zaúpěla v duchu Twilight. „Jak mám své přátele přimět číst naučnou literaturu, ne škvár?“

Když vytáhl ze sklepa zaprášený saxofon, říkal jsem si, že by to mohla být oproti houslím vítaná změna.
Když si koupil elektrickou kytaru, docela nás to pobavilo.
Když odkudsi přitáhl basu, málem jsem se počůral smíchy.
Když si po internetu objednal bicí, chvíli jsem přemýšlel, jaký kus nábytku kvůli nim vyhodí.
Když zazvonil kurýr se syntezátorem, už jsem to nevydržel.
„Sherlocku? Otevíráš music shop?“
„Ne. Zakládám kyber-reagge kapelu. Molly bude hrát na saxofon, Lestrade na kytaru, Mycroft na basu, ty budeš bubeník a já budu zpívat. Co tomu říkáš?“
„Že ten případ v jamajském baru musel být hodně kvalitní materiál.“

Po malých dávkách to zvládal. Stačilo myslet na základní pravidla.
Když bylo k dispozici víc materiálu, váhal, zda to nesjede celé. Odolával, ale postupně navyšoval dávky. Jedna mu byla málo.
Pak potkal lidi, kteří v tom jeli taky. Sešli se, aby si to užili společně. Byla jich spousta, někteří se s tím setkali poprvé, jiní v tom jeli od začátku.
Za rok setkání zopakovali. Bylo dvakrát tolik času, dvakrát tolik zábavy.
Nutno připustit, že to na všechny mělo dost neblahý vliv. Ať už jejich mozky dosahovaly jakýchkoli kvalit, po konfrontaci s My Immortal z nich zůstávala bramborová kaše. Ze sáčku.
pozn.: pokud jste se tomu do teď dokázali vyhýbat, zde naleznete několik oglosovaných kapitol

Pozn.: Nápadů bylo několik, ale tenhle byl první a držel se úporně :-)
Do každého manželství se časem vkrade nuda. Obzvlášť když už trvá velmi dlouho.
Královna se netrpělivě ohlédla ke dveřím a dál se věnovala prohlížení tváře a těla ženy, kterou jí před lety její faraon přivedl z jednoho porobeného světa jako dárek. Byla hezká. Souměrná. Stále stejná. Chtělo to změnu.
Konečně dorazil První muž, kterého si nechala zavolat už před deset minutami. Chvíli počkala, než mu udělila svolení vstoupit do jejích komnat.
„Teal'cu, dávám ti tajný a důležitý úkol,“ řekla Amaunet. „Přivedeš mi ze zítřejší válečné výpravy lidskou ženu. Mladou a krásnou. Takovou, která bude hodna stát se mou novou hostitelkou.“