Autorův výběr 2012

Téma Červený karafiát
pozn pro nové zveřejnění: vybírala jsem dle poměru počet komentářů : mé nadšení z vytvoření drabble, a bylo to těžké. Here we go!
pozn.: stopové prvky femmeslashe a zeměplošská latina
Venoušek povyrostl. Jeho nadšení a snaživost se členily a přesunovaly. Například se začal poohlížet po Ženě, Která Ho (Podle Slečny Zuzany) Jednoho Krásného Dne Pravděpodobně Zabije. Nejprve to zkoušel v méně vhodných vodách. Penelopa jeho žádost sotva vzala na vědomí, jen nakrčila nosík a pokračovala ve snění o Ag. Kýchhořové, vycházející hvězdě pohyblivých obrázků.
Přesun do vod zcela zoufalých pocítila slečna Zuzana na vlastní kůži. Přinesl jí červený karafiát.
„Slečno, to je kouzlo!“
Nedůvěřivě si nebohou květinu prohlížela.
„No ano, karafiát znamená, že se stanete mou drahou.“
Květina vlivem Zuzanina Pohledu zvadla. Byla zřejmě zvyklá na úplně jiný druh učitelek.
pozn. 2: cara (lat.) - drahá, milá, fiat (lat.) - budiž, stane se...
pozn. 3: máte-li rádi Ag. Kýchhořovou, nebijte mě. Taky ji mám ráda.
upřesnění fandomu: Zloděj času

Věnováno Dangerous, jako poděkování za inspiraci
Téma: Tenký led
Miluji tu báseň, drabble se psalo hladce jako když dobré víno klouže do krku a tak tedy ještě jednou
Hřaduji ve tvé duši. Když roztáhnu křídla, ucítíš jemný dotek mého peří. Pohlazení zevnitř.
Zpívám ti neustále. Moje píseň nepotřebuje žádná slova. Když přijde smutek, konejší tě, když tě sevře strach, vzbudí odvahu. Uslyšíš můj sladký hlas v té nejprudší smršti a větru. Mé horké srdce tluče v drobném těle ptáčete a vztek bouře přede mnou umlká.
Uslyšíš mě v té nejmrazivější zemi, kde tě na ledové stezce bude trýznit úzkost, že se proboříš do hlubin po sebou.
Můj zpěv přehluší každé vlnobití.
Nemusíš mě živit, a přesto nebudu hladovět.
Sídlím v tobě, ale nejsem z tebe.
Jsem ti darovaná.
Text básně najdou zájemci tady

téma: červený karafiát
Tohle rozhodně není ta nejlepší stoslůvka, co jsem za letošek stvořila, ale stejně ji mám svým způsobem asi nejradši. Jednak protože patří k těm těžce vypoceným (k těm u kterých jen bezmocně zíráte na téma a vůbec nevíte co s tím) a jednak protože je jediná, ve který jsem se (zcela neplánovaně) podívala i na "druhou stranu barikády" a ve chvíli, kdy jsem ji dopsala, jsem si uvědomila, že mám Bertranda vlastně ráda, že to je taky jen obyčejnej námořník, kterej jen plní rozkazy ostatních a že ho prostě nejsem schopná "zabít" jen proto, že je "záporňák" a téma k tomu přímo vybízí... A to je ten důvod proč jsem do tohohle výběru vybrala tuhle a ne jinou.
----
Kapitán Bertrand seděl za stolem ve své kajutě. Co chvíli si promnul pravé rameno. Ránu mu lodní felčar už dávno ošetřil, ale na košili stále svítil krvavý květ v místě, kde ho zasáhla kule z nepřátelské muškety. Roztřeseně zapisoval hlášení do lodního deníku:
21. prosince jednu hodinu po poledni: střet s nepřátelskou fregatou Skřivánek, 32 děl...
Nervózně okusoval špičku brku. Jeho nadřízené nepotěší, že ho na ústup zahnala malá fregata. Fregata která se jeho Nemesis nemohla rovnat ani palebnou silou ani velikostí posádky. Pyšně si myslel, že ji porazí. Zničí. Místo toho opouštěl bojiště sám raněný a se staženým chvostem.

Téma: Slepice
Vždycky když si zoufám, že jsem letos napsala samé pitomosti, chodím pro útěchu za touhle stoslůvkou :o). Slepička z té pohádky je pro mě hrdinka a docela věřím, že si něco na tento způsob opravdu do cestě pro vodu kvokala.
(No jo, člověk by se měl aspoň jednou denně pořádně pochválit, protože nikdo jiný to za něj tak hezky neudělá :D.)
Poslouchej mě! Poslouchej a neklop oči. Neboť nemůže být neviditelný ten, kdo prosí. I když je docela maličký.
Poslouchej mě! Poslouchej a nesměj se. Neboť kopyta tvého smíchu by mě zadupala do země.
Poslouchej mě! Poslouchej a nezacpávej si uši. Neboť jsem to já, kdo tu před tebou stojí a chce si vykřičet duši z těla.
Pro tebe, pro slunce a noc, která voní.
Pro to palčivé a třepotající cosi, co cítím, když jsem s ním.
Pro lásku, kurník!
Jsem jenom slepice a dávno nevěřím ve velké štěstí.
Ale teď jsem ztracená, studánko. Studánko, studánko! Dej prosím vodu mému kohoutkovi!