Skřivánek

Poprvé po dlouhých týdnech spatřil Fergus oblohu. Šedivou. Nevlídnou. Vojáci je poháněli z lávky na molo. Klopýtl.
„Vstávej!“ zařval jeden z vojáků.
S námahou se pokusil vstát. Tělo úpělo bolestí.
„Mám ti pomoct, bastarde!“
Šlehnutí důtek přes záda.
Vzdáleně známou postavu v modrém kabátě stojící na nábřeží neviděl.

***
Frances seděla u okna. Stále jí scházelo množství mužů.
Potom tu byl Fergus. Poznala ho mezi vězni, které vedli na Chiméru. Když se setkali naposledy, zlomil jí žebra. A pak ji nechal žít.
Promnula čerstvou jizvu.
Do kajuty vešel Jones.
„Donesu vám trochu sádla, madam?“
Nepřítomně přikývla.
Na vězeňské lodi dlouho nepřežije.

V loňském seriálu si Frances Doyleová nenechala líbit chování svého (již bývalého) prvního důstojníka. Ten má ovšem vlivné příbuzné, kteří zařídili, aby se nemohla aktivně účastnit bojů, a poslali ji se Skřivánkem na dlouhou a neperspektivní plavbu jako doprovod trestaneckého konvoje do kolonií na opačném konci světa.
Odkaz na první díl zde.
Drabblata jsou vzájemně propojená odkazy a chronologicky na sebe navazují.

Čtrnáct padlých odevzdali moři. Mohli jen doufat, že budou poslední. Že dostihnou konvoj. A bezpečně doplují.

Frances doplňovala zápis do deníku, když Jones přivedl Ferguse.
Odložila brk. Hlava jí pořád třeštila.
Fergus rozpačitě mnul krempu slamáku.
„Chtěl jsem poděkovat. Za Micheála.“
Poslala ho na smrt.
„Že jsi... jste mu dala šanci.“
Na okamžik se odmlčel. Klika u dveří tiše cvakla.
„A chlapci by chtěli vědět. Až doplujeme… tam. Mohli bychom zůstat?“
Do kajuty vběhla černobílá kočka. Otřela se Fergusovi o lýtka. K nohám mu upustila krysí mládě.
„To rozhodnutí mi nepřísluší.“
Teď už patřili k posádce.
Udělá, co bude moci.

Den skomíral. Burácení utichlo. Nebezpečí však nepominulo. Rychlost byla klíčem k přežití. Uháněli k jihu. Po setmění se Frances odvážila odvolat pohotovost. Hlava tepala bolestí. Na tváři cítila zaschlou krev.

Na palubu vyšel pan Layton. Spolkl dobře míněnou poznámku. Převzal velení.

Doktor Dobbler měl plné ruce práce. Amputovat. Sešít. Látat. Neztrácet čas.
Ošetřoval spáleninu na Fregusově předloktí, když se na ošetřovně objevila Frances.
„Nešijte sebou!“ zpražil ji, když z vlasů vystřihával koláč zaschlé krve, aby ránu prohlédl. Na marodce ji neudržel.

K poslednímu záznamu v deníku spěšně zanesla čas střetu s Hermine. Podrobnosti počkají. Až nebude mít hlavu jako střep.

Manévr za manévrem odváděl Skřivánek Hermine od konvoje. Z posádek obou fregat byla cítit únava z vleklého boje. Avšak ani jedné se, napáchaným škodám navzdory, nedařilo získat převahu.
„Pane Chapmane, vidíte Chiméru a ostatní?“ zeptala se Frances, když děla na okamžik utichla.
„Ne, madam.“
„Tak nás od ní odveďte.“
Nebude své lidi a svou loď vystavovat dalšímu běsnění pro prchavou vidinu vítězství. Ne když hrají podle Bertrandových pravidel.
„Madam?“
„Slyšel jste dobře, pane Chapmane. Ustoupíme. A budeme prchat.“
Bertrand je bude pronásledovat na samý konec světa. Najde příležitost se mu znovu postavit. Za příznivějších podmínek.
Rozkazy zanikly v tříštění dřeva.

Toby popadl další prachový náboj. Přestože mu srdce bilo jako splašené, rozběhl se zpět k dělům. Oslovil ho kapitán. Nesměl zklamat.
Trup fregaty se otřásal zpětnými rázy. Řev děl připomínal hromobití. Dubové třísky šířily zkázu. Toby se vrhl k zemi. Žaludek se mu obrátil naruby, když spatřil nehybné tělo Michaela Donnellyho.

Zdálo se, že boj nemá konce. Frances s panem Chapmanem dělali téměř nemožné, aby si Skřivánek udržel Hermine od těla.
Její kapitán však nebyl žádný nezkušený zelenáč, ale zatraceně prohnaný mizera.
Dým se na okamžik rozestoupil. Poznala muže na zádi.
Nešlo o konvoj. Ani o Skřivánka.
Tohle bylo osobní.

Vesmírným prostorem poblíž planety Mpumalanga se pohybovala čtveřice vesmírných plavidel.

Na můstku vězeňského frachťáku Chiméra se rozblikala kontrolka přijímače.
„Pane,“ ozval se komunikační důstojník Carden.
„Šifrované vysílání ze Skřivánka. Kontakt s nepřátelskou fregatou. Stáhněte se.“
Kapitán Grenville prstem přejel po límci uniformy.
„Motory na plný výkon!“

Frachťáky značně přesahující obvyklou dobu služby se rozpohybovaly vzduchoprázdnem.

Carden bedlivě sledoval senzory.
„Pane?“ ozval se po chvíli.
„Co tam zase máte, Cardene?“
„Zdá se, že Skřivánkovi je pěkné horko. Neměli bychom...“
„Pane Cardene, jak přesně zněla ta zpráva?“ opáčil kapitán Grenville nedůtklivě.
„Stáhnout se,“ připustil Carden.
„Takže se stáhneme. Boj je starost Doyleové.“

Donnellyho přidělili k osádce Mlátičky Billyho. Robson mu podal vytěrák.
„Víš, co s tím dělat, mladej?“
Strnule přikývl. V zarostlé, týdny neholené tváři měl prázdný výraz.
„Snad tu nebudeš jen do počtu,“ odplivl si Robson.
Donnelly se rozhlédl. U sousedního děla zahlédl Ferguse. Na krátký okamžik se střetli pohledem. Pak se ozval hlas pana Laytona.
„Děla nabít!“
Rozkaz se nesl od úst k ústům. Cupitání bosých nohou plavčíků zaniklo ve všeobecném lomozu.
„Děla vysunout!“
Lafety zarachotily do střílen.
„Pal!“
Děla z obou fregat zahřměla téměř současně. Zčeřenou hladinu zahalil dým.
Skřivánek se otřásl a trup sténal, když ho salva zasáhla.

V přítmí se ozvaly kroky. Stíny se mihla krysa.
Klíč zarachotil v zámku.
„Co to děláte?“ zvedl Donnelly hlavu.
„Potřebuju všechny zdravý ruce. Ber to jako šanci na lepší smrt.“
„A když přežiju?“
Chytal se stébla naděje.
„Neslíbím, že tě neoběsí.“
Dávno nevěřila na zázraky.

Frances vyšla na palubu. Pan Layton jí podal dalekohled. Fragata se blížila. Způsob, jakým byla vedena, jí byl vzdáleně povědomý.
„Připravte děla!“
Nepásla po konvoji. Jejím cílem byl Skřivánek. Měla čtyřicet děl a dychtila ho dostat.
Snad se udrží do tmy. Čekal je dlouhý den a ještě delší noc.
V zázrak, že by zvítězili, nedoufali.

Neznámou plachetnici na obzoru oznámil lodník Bowes během dopolední hlídky.
Po obědě už bylo jisté, že mají tu čest s nepřátelskou fregatou. Hnala se za nimi jako foxhound po čerstvé stopě.
Plán byl prostý. Skřivánek konvoji získá čas na úprk.

Palubou se rozeznělo drnčení bojového poplachu.
Toby měl s ostatními plavčíky nosit prach.
Místo toho se choulil mezi děly. Hlavu si kryl rukama. Němý křik drásal hrdlo.
Kdosi ho popadl za límec.
„Nekřič! Upaluj k prachárně! A nevystrkuj nos.“
Nohy chromé hrůzou. Strnule klopýtal chaosem.

Nebyl jediný, koho zachvátila panika.
Slova vázla panu Pritchardovi v hrdle.
Nebyl připravený čelit smrti.