Skřivánek

Neznámou plachetnici na obzoru oznámil lodník Bowes během dopolední hlídky.
Po obědě už bylo jisté, že mají tu čest s nepřátelskou fregatou. Hnala se za nimi jako foxhound po čerstvé stopě.
Plán byl prostý. Skřivánek konvoji získá čas na úprk.

Palubou se rozeznělo drnčení bojového poplachu.
Toby měl s ostatními plavčíky nosit prach.
Místo toho se choulil mezi děly. Hlavu si kryl rukama. Němý křik drásal hrdlo.
Kdosi ho popadl za límec.
„Nekřič! Upaluj k prachárně! A nevystrkuj nos.“
Nohy chromé hrůzou. Strnule klopýtal chaosem.

Nebyl jediný, koho zachvátila panika.
Slova vázla panu Pritchardovi v hrdle.
Nebyl připravený čelit smrti.

Po vyplutí z Coraçãu zamířili k východu. Před sebou měli jen nekonečnou rozlohu oceánu a vyhlídku, že pevnou zemi nespatří dřív než na podzim. Do cíle své mrzké pouti doplují snad o Vánocích. Budou-li živly milosrdné.
Přes brlení Charlotte shodili dvě těla zašitá do hamak. Nebyla první.
Nebudou ani poslední.

Po bezmála čtyřech měsících na moři se hrany mezi trestanci z Chiméry a posádkou Skřivánka zdánlivě otupily. Spory se skryly do stínů. Šarvátky ustoupily kradmým pohledům. Přízrak Donnelyho osudu obcházel podpalubím.
Frances to věděla. Poznala poslušnost vykoupenou strachem. Poslušnost bez oddanosti.
Kázeň svázaná drilem, dřinou a důtkami balancovala nad propastí.

Na palubách obou lodí panoval čilý ruch, jaký obvykle provázel nakládání zásob, když se z hlavního stěžně Skřivánka ozvalo volání.
Charlotte a Atlas se blížily k přístavu.

Na stole byly rozložené mapy. Uniformy ve vlhkém parnu dusily. Pot štípal na kůži.
Kapitán Grenville si uvolnil knoflík u vesty.
„Doyle, jestli dobře vidím, vámi navrhovaná trasa je delší.“
„Při vší úctě, Grenville, kolikrát jste obeplul svět?“ opáčila Frances.
Grenville se poškrábal na zátylku. Mezi prsty rozmáčkl veš. K odpovědi se však neměl.
Debata byla u konce. Nikdo jiný námitky nevznesl.
O jednu loď přišli. Udělá všechno pro to, aby byla poslední.

U ostrova Charlotte ani Atlas nenašli. A když se neobjevily ani po nejzazším předem stanoveném datu setkání, zamířil Skřivánek s Chimérou na křídlech pasátu ke Coraçãu. Mohli jen doufat, že ztracené družky nepotkal stejný osud jako nebohou Harpyji.
Že se shledají.

Frances se před návštěvou velitele přístavu sešla s panem Lytonem a lodním hospodářem, aby dali dohromady, jaké zásoby bude potřeba doplnit.
„Musíme sehnat nové slepice,“ utrousila při pohledu na rostoucí seznam.
Pluli zoufale pomalu. Už dobré dva týdny nebyla ke snídani vejce. Poslední ovci porazili před týdnem. Jen koza pořád statečně dávala mléko, takže byla stejného osudu prozatím ušetřena.

Kormidelník vedl Francesin bark k vraku Harpyje tak blízko, jak jen se odvážil. Člun kapitána Grenvilla se držel za nimi.
Preston s rukou na pásce si zbědované torzo prohlížel okem zkušeného tesaře.
„Je to marný. Tu neopravíme ani, abychom ji mohli vzít do vleku.“
„Slyšel jste to, Grenville?“ houkla Frances ke druhému člunu.
„Co navrhujete?“ kapitán Grenville nedokázal potlačit povýšený tón.
„Spálíme ji,“ odpověděla Frances.
„Doyle, vy jste se úplně pomátl!“
„Jsme ve válečném stavu. Chcete, aby padla do rukou nepříteli?“
Těch historek o vracích, které se objevily docela plavbyschopné, už pár slyšela.
Když odplouvali, plameny barvily moře do oranžova.

rumova_vila
To ji tady opravdu chcete nechat?

potizista67
Máte nějaký lepší návrh?

rumova_vila
Musíte ji vzít s sebou. Je naprosto nezodpovědné ji tady nechat.

potizista67
Bylo by nezodpovědné brát ji s sebou.

rumova_vila
Je to vaše povinnost!

Uživatel potizista67 zrušil odesílání zprávy

Uživatel potizista67 zrušil odesílání zprávy

potizista67
Viděl jste ta poškození? Stačí, aby se trochu zhoršilo počasí, a rozpadne se. A ani já ani vy nemáme dostatek prostředků, abychom ji opravili.

Uživatel rumova_vila zrušil odesílání zprávy

rumova_vila
Co kdybychom to probrali v klidu nad skleničkou něčeho dobrého?

potizista67
Myslím, že vy už jste těch skleniček vypil víc než dost.

Z vraku Harpyje zachránili sotva hrstku. Byli odraní, prochladlí a hladoví. Když dostali suché šaty a grog, kormidelník se rozpovídal.
Příliš pozdě rozkázal kapitán ubrat plachty. Stará kocábka těžkou dřinu nevydržela. Trestanci v podpalubí se do jednoho utopili. Posádku smetly z paluby neovladatelné lodi vlny. Jen oni čtyři měli štěstí.

Fergus donesl Donnellymu misku hrachu. Předloktí měl ovázané.
„Jak seš mladej, tak seš blbej.“
Ve světle lucerny Donnelly připomínal přízrak.
„Na starý kolena chceš dřít na krále...“ hlesl.
„K čertu s králem!“ odplivl si Fergus. „Už jsi někdy viděl, jak se věší?“
Donnelly zavrtěl hlavou. Prudkost mládí nehleděla na důsledky.

Odpoledne pokročilo, když Frances nechala Donnellyho odvést. Zbytek plavby stráví pod zámkem.
Z karafy nalila vino. Nabídla sklenku panu Laytonovi.
„Je to zatraceně nešťastná plavba,“ utrousila.
Pan Layton potřásl hlavou.
Jeden muž odsouzený k smrti. Dva zranění. Tři lodě nezvěstné.
Frances zamyšleně studovala mapu rozloženou na stole.
„Nemá smysl tu déle křižovat. Jestli tu bouři přečkaly, zamířily sem,“ ukázala na malý ostrov ztracený v oceánu.
Pan Layton se chystal odpovědět, když z paluby přišla zpráva o vraku na pravoboku.
Jako torzo dávno vyhynulého netvora ležel na hladině trup lodi. Vaz měla přeražený. Žebra zlámaná.
„Dejte spustit čluny!“
Možná všichni neutonuli.

„Ty bastarde zkurvenej!“ zavyl tesař Preston. Rukou tiskl zakrvácený rukáv košile.
„Micheáli!“
Fergus popadl svého druha za paži. Už jednu vzpouru zažil. Pamatoval si, jak skončila.
„Tak ty ses jim taky zaprodal!?“
Kov zazvonil o kov.
„Co je to tady za kravál!“ zahřímal pan Layton.
Čepel nože těsně minula jeho náprsenku.
Bocmanova medvědí tlapa strhla Donnellyho zpět. Mrskal sebou ve snaze vymanit se z pevného sevření. Skrze zuby cedil nadávky.
„Za tohle budete viset! Do želez s ním!“
„Radši chcípnu, než se zaprodat!“
Strach zahalený v zuřivosti.
Pozdě si uvědomil, že se právě zaslíbil smrti. A ničím se nevykoupí zpět.

Uplynul bezmála týden, co našli Chiméru. Těžkopádně se šinula vpřed, zatímco hlídky v ráhnoví Skřivánka pátraly po vrcholcích stěžňů nebo mihnutí plachet na horizontu.
Pátrání se však zdálo zoufale beznadějné. Snad kdyby se mohli pustit až na samou hranici nekonečné šedomodré dálavy. Nebo ještě dál...
Mají chránit živé, nebo hledat ty, kteří jsou možná navždy ztracení?

***

Michael Donnelly mezi posádku nezapadl.
„Ještě jednou se budeš flákat a nahlásím tě,“ zavrčel přes stůl tesař Preston.
„Seš udavačská svině!“ cedil skrze zuby Donnelly.
„Všichni jste jen banda poslušnejch psů!“
„Nebejt kapitána, tak už tě žerou ryby!“
Čepel nože vytyčila hranice bezmezné oddanosti.