DMD č. 5. pro 5. 4. 2013. Téma: Zubatá

I když byla všude kolem nich, neznamenalo to, že vůči ní dokázali být lhostejní. Brali ji jako nevyhnutelnou, ale bolela pokaždé. Štěpána plakala nejprve pro jednu sestru, která nepřežila porod prvního roběte, téměř vzápětí pohřbili i druhou sestru, Štěpánčinu nejmilejší Blahušku, kterou Švéd ubil k smrti. Pohřební rituál byl rychlý a nezbytný, náhrobek beze jmen.
„Snad, aby si raději i pro nás kmotřička s kosou přišla,“ prohlásila Štěpána a rychle se pokřižovala.
Kaška neříkal nic. Hlavou mu bleskla vzpomínka. „U vás je smrt žena? To u nás skončíš v objetí muže.“
Kaška se oklepal. Pořád nedokázal zapomenout na jeho hlas.

Do nosu ji udeřil všudypřítomný zápach krve a všelijakých mastí a utrejchů. Dobbler ji pozdravil jen kývnutím hlavy. Pod očima měl tmavé kruhy a košili víc červenou než bílou. V noci toho moc nenaspal. Prošla úzkou uličkou. Snažila se nevnímat tiché steny ve stínech.
Malý Elliot ležel až úplně vzadu. Jeho bledý obličej v přítmí nepřirozeně svítil. Zaváhala.
Měla by se vrátit...
„Přišla jste...“
Naprázdno polkla a přikývla.
Měla by poděkovat....
„Omlouvám se... Neposlechl...“
„Nemyslím si, že by na tom záleželo.“ Pokusila se o chabý úsměv. „Děkuju...“
Chlapec zavřel oči.
Proč jen si vybírá ty, co si to nejmíň zaslouží...