3. Školní projekt

„Pane učiteli, pane učiteli!“
„Moment!“ zvedl ruku a zapadnul do bezpečí - na učitelský záchod. Mezi vyučovacími hodinami neměl moc dlouhou přestávku, a kdyby se o jisté důležité věci nepostaral nyní, mohlo by mu být další dvouhodinovku nepříjemně.
Při mytí rukou jen rychle zkontroloval, že mu vlasy dále spořádaně drží v účesu a že se mu neposunul uzel kravaty zastrčené pod vestou.
Pět minut...
„Pane učiteli!“
A bylo po klidu a míru.
„Ano, slečno Morellová?“
„Pane učiteli, my pojedeme na víkend do Skotska! Taky kolem Cullodenu, víte, jak jste vyprávěl o té bitvě...“
„Výborně, slečno Morellová, určitě se se vám tam bude líbit. Vidět na vlastní oči místo historické události má vždycky něco do sebe.“
„Ano!“
Rozzářené oči a lehce narůžovělé tváře. Nevinných třináct let.
Měla ho ráda.
Všichni ho měli rádi.
Dělalo mu to život podstatně snazším.
„Tak si hezky užijte víkend, slečno Morrelová.“
„Ano!“
Království za trochu inteligence. Dobře, ve třeťáku má ještě nárok být takové tele, ale učit nižší třídy je i proto za trest.
Teď ho ovšem čeká třída šestá. S tou mlátí puberta už pořádně. Ale pro ty je aspoň dějepis výběrový předmět. Takže by je teoreticky měl zajímat.
Hodně teoreticky.
No, budou brát kolonizační snahy Říma. Aspoň bude končit tenhle týden něčím jednoduchým - kde lépe učit o Římských dobyvatelích než právě tady - skoro co by kamenem dohodil od Hadriánova valu!
Takže... ty pevnosti Hadriánova valu.
Se rty mírně zvednutými v lehkém úsměvu vkročil do třídy a jal se tepat hygienické návyky tehdejších místních obyvatel v kontrastu s vyspělostí Římanů, s občasnou lehce sarkastickou poznámkou. Klidný učitel, hluboce ovládající svůj obor a ještě taky vtipný. Co na tom, když občas jeho vtip šlehne i vás. Není to pořád a zábava musí být.
Existence hromadných toalet vzbudila veliké haló.
Hromadných lázní snad ještě víc.
Aspoň si to budou pamatovat.
Před koncem hodiny zadal pojednání o pěti stech slovech, ať se mají o víkendu co dělat.
Šestnáctiletí prokázali svoji vyspělejší inteligenci tím, že jakmile je z hodiny propustil, kvapně opustili třídu.
On sáhl do tašky a vyndal domácí úlohy třeťáků.
Přece si nebudu brát práci domů.
Už dávno ani nepředstíral, že hodnotí kvalitu zpracování. Proč se namáhat. Ohodnotíte je špatně, rodiče vyletí na ředitele a ředitel na vás. Odevzdals? Požadovaný rozsah? Odevzdals. Neodevzdals? Tvůj problém. To stačí.
S takovým přístupem šlo hodnocení rychle. I když občas se jeho zrak zadrhl o napsaný text. V některých případech to bolelo.
„Druhé jako bytské povstání vedli princ Bonnie Princ Charlie a Statečné srce Mel Gibson.“
V jiných to aspoň bylo zajímavé.
„Prince Charlese vychovali Italové a válčit se učil od Francouzů, takže se nemůžeme divit.“
I s jeho lety osvědčeným přístupem k hodnocení trvalo zpracování textů skoro hodinu. Nejdéle samozřejmě zadání známek do systému. Ještě ani neskončil a už mu školní email cinknul upozorněním na novou poštu - ale to není třeba řešit.
Zaklapl školní notebook a zamknul ho ve stole. Koženou aktovku lehčí o zpracované úkoly zálibně potěžkal.
Měl rád pátky odpoledne.
Zvlášť touhle dobou, v pozdním jaru, když bylo Slunce na obloze dlouho.
Vyšel ze školy a zhluboka se nadechl - aby se následně rozkašlal.
Carlisle je hezké město, ale k čemu to, když ho ze všech stran obkružují obchvaty a výpadovky. Hučící Em šestka o sobě dávala vědět i z relativně velké vzdálenosti. Tři pruhy tam, tři zpátky, plné náklaďáků spojujících jih se severem a dalších plechových krabic posouvajících rodiny z bodu A do bodu B. Inu, pátek odpoledne, lidé odjíždějí na víkend... a nemělo teď Skotsko prázdniny? Samozřejmě musí mít všechno posunuté oproti civilizovaným zemím.
U Cullodenu bude asi nával.
S povzdechnutím osedlal kolo.
Neměl to domů nejblíž, ale škola trpěla chronickým přetlakem motorizovaných učitelů a naopak nedostatkem vyhrazených parkovacích míst. Než riskovat, že rozumně zaparkuje míli daleko, to radši těch pět mil pojede na kole.
A dneska ani neprší.
Možná si jednou pořídím motorku.
Nebo požádá o zaměstnání v bližší škole. Ale ta je taková... no, není to ono. Střední škola je vždycky zlo, ale tahle je aspoň výběrová.
Zahnul ke golfovému hřišti a pak cyklostezkou podél něj a přes řeku.
Dneska to vzal trasou delší, ale s vyhlídkou a bezpečnější. Častěji jezdíval kratší cestou mezi auty, ale tenhle pátek se mu nechtělo.
Ta auta by se vůbec měla zakázat.
Když vedlejší ulicí míjel místní střední, asi míli od svého domova, byl utvrzen ve svém rozhodnutí radši déle dojíždět než blízko pracovat.
Přestože i tahle škola ukončila své vyučování před déle než hodinou, stále se v okolí poflakovali její studenti. Místo černých džín nebo kostkovaných sukní, zelených svetrů a poctivě uvázaných vázanek tu vládla směs černých tepláků a legín, modrých vytahaných mikin a vázanku aby jeden pohledal.
A proč musí tvořit takové hloučky?
Zabrzdil v poslední chvíli.
Dobrá.
Sestoupit z kola a narovnal se. Vysoký, vysportovaný, s přirozenou autoritou.
Neřekl ani slovo. Už dávno se naučil, že jsou v některých případech zbytečná.
Smradi kvapně opustili silnici.
Zkrotil bych je.
Ale proč si komplikovat život. Ne, zaměstnání měnit nebude.
Má před sebou dlouhý prázdný víkend, kdy nemůže, ba ani nesmí pracovat. Učí už tolik let, že přípravy nepotřebuje a školní notebook, jediné zařízení, z kterého má podle instrukcí komunikovat s rodiči žáků je, podle jiných instrukcí, bezpečně uzamčen ve škole.
Copak asi podniknu.
Autobusový jízdní řád znal z paměti.
Ještě není tak pozdě. Je hezky a o víkendu má sotva sprchnout. Na zahradě se mu ještě pořád suší stan z minulého týdne, plný bahna a písku, chtěl by aspoň trochu vyčistit. Ale nevadí, pojede nalehko. Vezme jen spací a bivakovací pytel, vařič a nějaké to jídlo. Západní pláže jsou dlouhé a na sever od Maryportu docela pusté. V trávách nad dunami občas ovce, ty nevadí, a všude králíci, přibalí drát. Taky přibalí dlouhý nůž, obojí je nezákonné, ale kdo se to dozví?
A kdyby byly potíže, svede to na školní projekt o původních obyvatelích.
A třeba kromě králíka zkusí i nějakou tu ovci.
Být učitelem je vlastně skvělé.
Lovit taky.
Berete osudy druhých do svých rukou.