Poezim 2025

Horskou dráhou let
Vítr dech od úst bere
Smyčka se svírá
Čas který šachy hraje
s životy vlastních dětí

Červnový synku
pokakals plínku!
Toužím už spáti,
teď si chceš hráti?
Jdu pro maminku!

---

Karel Toman: Měsíce

Ptačí zpěv zrána
Do tvého vědomí brána
Jen ještě chvíli
Za ranou další rána
A ptáci? Kéž by snili

Vyletěv z nory na louce zelené,
Griffin naštěstí nemá nic zlomené.
Náhle z díry se hluk a ryk tlačí,
blíží se kronikář i nevěsta dračí.

Bez dechu běžím.
Obruče strachu škrtí.
Co hledám, není.
Útěchu najdu k ránu
v milosti probuzení.

Ve vlaku dřímám
náhle svůj meč třímám však
v kryt pěst vystřelí
iluze je v prdeli
ze zdi trčí ruka má

Poznámka: Tentokrát jsem se inspiroval příhodou, kdy jsem se vracel vlakem pozdě večer z Valtic. Poklimbával jsem, zdálo se mi o šermu, letěl na mě sek (ve snu samozřejmě), a ten jsem vykryl... ve skutečnosti. Do zdi jsem naštěstí nepraštil. Holt reflexy, co na to říct...

V se nepočítá jako samostatná slabika.

Když Kolumbus objevil Ameriku,
dal se do psaní limeriku.
Že v Indii je konečně,
nanášel na papír horečně,
zatímco procházel Ameriku.

Bažiny obav
lákají noční můry,
fúrie kruté.

Ty šelestem křídel svých
naději odhánějí.

Griffin přemítá, zda východ se blíží,
nohy jsou těžké, oči se klíží,

tu spatří na konci tunelu světlo,
kdyby to byl vlak, by hrdinovi jeblo.

Griffin teď padá už bludným tunelem,
marně se snaží brzdit to kolenem.
Stáňa kdes nahoře do tunelu zírá,
je to dost hluboká, tajemná díra.