Životní radost

Moje práce mne baví. Vřískot ubožáků, kteří se kroutí na křesle. „To víte, za barevnou plombičku si připlatíte,“ směji se jim. „Ale jestli nechcete, máme tu extrakci!“
Peněženka se mi naposledy už nevešla do kapsy, musím kvůli ní nosit na cestu z práce modráky.
„Bolí vás to? Ale ale ale… Další volný termín máme už za 48 dní, ve tři ráno. Je našlapáno, to víte, dětem se často kazí zoubečky…“
První zub jsem trhal na vlastní svatbě – Naděnce. Z kaldounu se jí zanítila dáseň. Od té doby, co si ji vzala leukémie, mi ji křik připomíná. Je to šťastná vzpomínka.