Nechtěný osud

Bilbo byl zoufalý. Prsten ho měl v moci. Nenáviděl ho, ale nedokázal se ho zbavit.
Několikrát ho zahodil, ale za čas jej našel.
Zakopal ho, ale na jaře tam vyrostl keřík s prstenem na větévce.
Zkoušel ho spálit, roztavit i poslat poštou neznámému adresátovi. Vždy se mu vrátil.
Prsten věděl, že musí počkat u Bilba.
Včera dostal nápad. Šel až k mostu přes Brandyvínu a hodil jej do vody. Vrátil se domů s lehkým srdcem.
Zrovna vařil, když někdo zaklepal. Běžel otevřít. Za dveřmi stál starý Isengar Bral. Usmíval se a v ruce držel síť plnou ryb. Bilbo se rozplakal.