Byl to jen záblesk ve stínech. Krátký jako vzdech, jasný jako odraz slunce na čepeli. A byl tam oheň a křik umírajícího dravce, jehož hlas nedokázal rozpoznat. Pak všechno pohltila tma. Roztahující se, všeobjímající tma, která se mu drala do plic a obírala jej o dech…
Thyderic se vzbudil zalitý studeným potem. Věděl, že už neusne. Totožný sen se mu zdál již počtvrté. Byl to jeden z těch, za nimiž stál Vidoucí dar, schopnost předvídat ze snů budoucnost. Ovšem tomuhle… stále nebyl schopný porozumět.
Pochopil, až když přišla zpráva o vyplenění Sokolčiny. Jenže to už bylo pozdě! Thyderic se rozplakal.
Dnešní drabble jde hodně do historie, Thyderic zvaný Dlouhán byl jedním z významných starmelských pánů. Žil přibližně 200 let před „hlavním příběhem.“ Thyderic byl nejen vynikajícím stratégem a schopným vojenským velitelem, ale také milovníkem knih a všeobecně vzdělaným mužem, sám sepsal pojednání ze starmelských dějin prostě nazvané „Letopis.“ Kromě toho byl obdařen ještě jednou velice výjimečnou schopností: Vidoucím darem. Zdávaly se mu zvláštní sny, z nichž uměl předvídat události, které se teprve měly stát. Sám Thyderic nepokládal však vidoucí dar za dar, ale spíše za břemeno. Hořce si vyčítal zejména to, že přes několikeré varování ve snech nedokázal předvídat vypálení a totální vyplenění vladyctví Sokolčina.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je kruté mít takový dar,
KattyV
To je kruté mít takový dar, který ti stejně nepomůže. O to více pak musíš mít pocit, že jsi mohl a měl zasáhnout, i když jsi ve skutečnosti nemohl.
Působivý obraz.
Pěkné, mrazivé. Asi tomu
Profesor
Pěkné, mrazivé. Asi tomu zabránit neměl... Krutý dar.
díky
Arenga
díky
Ono to vždycky takhle fatálně nedopadlo, byly věci a události a jejich důsledky, kterým Thyderic zabránit dokázal. Ale ta Sokolčina ho trápila až do smrti.
Vůbec se mu nedivím.
ioannina
Vůbec se mu nedivím.
Chudák, tolik zoufalství
Regi
Chudák, tolik zoufalství musel cítit, že nerozuměl a nemohl tomu zabránit.