Poslední květina

V noci jsme si povídali. Najednou se nadzvedl na lokti, jako by si na něco vzpomenul a pohledem propátrával tmu kolem.
„Rostou tady nějaké květiny?“
„Jsme na poušti, človíčku. Neroste tu skoro nic. Ale u nás doma… Kdybys viděl tu krásu, když na jaře všechno rozkvete,“ zasnil jsem se.
„Nakresli mi je, prosím.“
Ve světle ohýnku jsem mu načrtnul podběl, podléšku, petrklíč –
„Vždyť to je moje květina! Já myslel, že roste jen na mé planetě, že je poslední v celém vesmíru,“ podivil se malý princ.
Možná ano, človíčku. Dík tvé lásce a péči třeba přetrvá vesmír a odemkne ten další.
pozn.: AU (alternativní vesmír, kde mají petrklíče trny) 8+)