Plavba za válkou

Jsme asi v půli cesty přes oceán a začíná opravdu hodně foukat. Vlny jsou veliké jako domy. Loď, na které pluji, je sice přímo ohromná, ale přeci jen jsem trochu nervózní. Déšť mne makonec vyhání z paluby zpět do teplé kajuty. Kupodivu jí nacházím prázdnou, což je zázrak, protože se tu nachází dvanáct lůžek. Díky Bohu, že jsem nikdy netrpěl mořskou nemocí. Touhle dobou bych už v rukou svíral porcelán, i když toaleta z porcelánu není. Slyším nárazy mohutných vln o ocel, ale ležím klidně, protože nás jistí početné záchrané čluny v barvách syté žluté, které tvarem připomínají tropické ovoce.