Pochopil

Neměl se špatně. Získal si docela dobré postavení, navíc pro svou horlivost v řešení toho nově vzniklého problému rychle stoupal. Vypadalo to, že má před sebou hvězdnou kariéru. Leckdo mu záviděl. Ale připadal si takový... prázdný. Cítil, jak mu něco velmi důležitého proklouzává prsty a on se pokouší chytit kouř. Býval proto zuřivý a mrzutý. Okolí ho nechápalo.
Pak přišel ten zvrat. Najednou šlo všechno rychle. Strach o život se stal jeho denním chlebem. Cestoval pouze pěšky, denně se musel skrývat a jen čekal na své zatčení. A přesto teprve od chvíle svého dočasného oslepnutí se stal Šavel pravým optimistou.