Večerní nostalgie

Eva se usadila do křesla a přitáhla si kolena k bradě. Nějak na ni všechno padlo.
Teta vzhlédla od knihy a připadlo jí, že Eva vypadá jak zatoulané kotě nesměle se krčící v koutku nového domova.
„Paní továrníková říkala, žes nechtěla jet s Jarmilou vybírat boty. Měla bys. Nikdo neví o botách víc než ty. Já to tu sama zvládnu.“
„Musela bych k našim. Nikde jinde neseženeš lodičky, ve kterých se dá i chvíli chodit.“
„Evi, možná už je načase.“
„Táta se určitě pořád zlobí.“
„Jak já ho znám, tak je jen hrdej, ale už se mu dávno taky stejská.“