40 - Lawra

Zůstala sama.
Čas má podivný tvar. Lawra se zapotácí, ramenem vrazí do rámu dveří a zahlédne Shrana. Setřese ruku, která ji táhne k výtahu.
“Tobě dala svůj život,” vyplivne Lawra. “Kvůli tobě nepřežila. Nestojíš za to, ty zmetku.”
Rozmáchne se, chce ho uhodit, ale Shran ji odstrčí a ten druhý odtáhne pryč. Na ruce má přilepený obvaz. Lawra má dojem, že když přišla, seděl zrovna na lůžku a mluvil s doktorem. Nepamatuje si jeho tvář. Je nenápadný, má hnědé oči jako Faethoňané, tmavé vlasy mu ustupují z čela. Lawra neví, zda jí řekl své jméno. Zda vůbec něco říkal.
Lawra se obrací, chce zpět k šamance, chce se přesvědčit.
“Ne,” řekne Terran z ošetřovny a odvede ji do výtahu.
Takhle to sakra nemělo skončit.
Zakolísá, sevření její paže zesílí. Lawra se otočí, opře se tomu cizímu člověku o rameno a rozpláče se. Něco jí říká, ale slova se nechtějí poskládat dohromady.
Výtah se zastaví.
“Eh... m-musíme jít. Pojďte,” řekne Terran. Podívá se na strop, vytáhne z kapsy jakýsi přístroj, rychle jej schová zpátky do kapsy, popadne Lawru za paži a táhne ji dál. Poslechne. Neptá se. Nedokáže myslet.
On se zastaví, Lawra klopýtne. Terran se rozhlíží se, pak otevře dveře do protáhlé místnůstky, postrčí Lawru dovnitř a zakóduje za nimi dveře. Lawra ucítí na lýtkách okraj židle. Klesne na ni. Schová hlavu v dlaních.
„Jste Lawra Sakhai, že? Jmenujete se tak. Nemohl jsem se splést.”
Sakhai znamená chráněnka šamanky. Už ne, chce říct Lawra. „Ano,“ vzlykne. Otře si oči.
Terran se opře o stěnu proti ní. “Vůbec nevypadáte jako —” zarazí se. Přejde od stěny k zavřeným dveřím. “Moc žvaním,” vyhrkne. “Když jsem nervózní, žvaním.”
Usměje se. Očima ne.
Lawra se rozhlédne. Nemá tušení, kde je. Ve zdi je zabudováno pár přístrojů a... skříněk? Na vyklápěcím stolku vedle ní špinavý prázdný hrnek. Zavřené dveře.
“Jak se jmenujete?” vypadne z Lawry.
“To není důležité,” řekne on rychle. “Důležitá jste vy. Nehýbejte se.”
Přejede kolem ní drobným oblým přístrojem.
“Co to děláte?”
Mlha je pryč. Zbývá jen slabost a sevřený žaludek.
“Potřebuji vás zaměřit,” odpoví on. “Zvenčí to nešlo. Rušivé vlivy supernovy jdou do obou směrů po časové souřadnici.”
“Cože?” hlesne Lawra.
Dveře jsou zavřené.
“Stačil jeden dobře umístěný signál,” odpoví on. “Přitáhl pozornost a z umírající civilizace je...” Zdá se, že nedokáže najít vhodné slovo. “Noční můra. Vy. Vy jste noční můra.”
„O čem to mluvíte?“ hlesna Lawra.
„Faethonská nanotechnologie,“ odpoví on, jako kdyby to vše vysvětlovalo. „Měla shořet s celou touhle sluneční soustavou.“ Teď už se neusmívá vůbec. „Měla zmizet s vámi.“