42 - Daniels

Některé kamínky padají ze svahu osamocené. Jiné spouštějí lavinu. Ty druhé jsou důležité, když jste ve válce. Studené. Časové. Té, kterou sledujete z dálky devíti set let. Tady na palubě první mezihvězdné lodi Enterprise se Timot Danlen jmenuje Tim Daniels. Používejte jména, která nespletete. Už tak máte pocit, že jste jednou nohou stále doma v jednatřicátém století.
Když na Zemi zuřilo století třinácté, na Faethonu vzkvétala civilizace, která nikdy nepronikla do tajů mezihvězdného cestování. Místo vnějšího vesmíru zkoumala ten vnitřní. Faethoňané pomocí biotechnologií prodloužili své životy na několikanásobek. Vynalezli první funkční nanoroboty, kteří probíhali jejich těly a opravovali všechna poškození do úmoru. Úmor přicházel rychle a nanoroboti se neuměli replikovat, ale byl to první krok, který žádná jiná kosmická civilizace neudělala. Ani neudělá.
Když se první Terrané pokoušeli létat ve strojích těžších než vzduch, na Faethonu vzplanulo nebe. Přežila jen hrstka — pracovníci základny systému planetární ochrany proti zbloudilým planetkám a pár desítek lidí, kteří se stihli schovat do základny, když z denní strany přišla zkáza.
Za pětapadesát hodin vzplane domovská hvězda znovu a spálí na uhel poslední žalostný zbytek faethonské civilizace.
Ještě nedávno tomu tak bylo.
Pak přišlo drobné dobře umístěné narušení.
Za dvě hodiny Andoriané ztratí trpělivost i odvahu a opustí faethonskou soustavu. S nimi odejde Lawra Sakhai, navlečená v několika vrstvách oblečení a s vidinou nového života a velkého díla. Enterprise bude čekat dál. Příliš dlouho. Vznik Federace planet bude postrádat klíčové osoby. Federace nevznikne.
Lawře potrvá deset let, než na Andorii naučí nanoroboty fungovat samostatně. O další tři roky později ji, její spolupracovníky i její ženu zabije tajné vulkanské komando. Tehdy bude už dva roky zuřit válka, která se nikdy neměla rozpoutat. Klíčem je Lawra. Ne komandér Shran, kterému se faethonští nanoroboti rozpadnou v těle dříve, než jejich kolébka lehne popelem. Ne polovulkanská šamanka, kvůli které se tady dá atmosféra krájet, protože ví o andorijských tajných službách vše, co ví Shran.
Budoucí neblaze proslulá vynálezkyně sedí na vyklápěcí židli v přípravně, je bledá, má zarudlé oči a nevypadá ani trochu nebezpečně. Nechápe. Její geniální mozek se ještě neprobudil. Čtyřiadvacet let strávil v režimu přežití a poslední půlhodinu v šoku. Ještě nepřišla na Archerův malý trik. Kdyby ji Daniels neodvedl z ošetřovny, do deset minut by na něj přišla a vztahy mezi Terrany a Andoriany by šly definitivně do kytek. O jeden diplomatický incident méně.
Otevře skříňku s kávou. Za jeho časů na Enterprise tam bývala zašitá láhev whisky. Ještě pořád tam je. Sotva na dvě sklenky. Nalije jen jednu. Ve službě nikdy nepije.
Lawra hledí někam skrz stěnu. Ignoruje sklenici, vezme láhev a obrátí do sebe její obsah. Pak se zvedne na nohy, podívá jasně a přímo na Danielse a uhodí ho lahví.
Čas plyne jako skrz vatu. Cosi lepkavého se mu plazí po tváři. Otře to dlaní. Krev. Krev?
Lawra páčí kryt zámku dveří. Ohlédne se, zabuší na dveře a zavolá. Zabuší znovu. Naléhavěji. Dveře jí uhnou. Lawra ztratí rovnováhu a narazí do kapitána Archera, který stojí za dveřmi a ruku má ještě na kódovém zámku dveří.
Daniels se zvedne na nohy.
„Danielsi? Co tady ksakru děláte?“ vyštěkne na něj Archer.
„Jak jste mě našel?“ vypadne z Danielse. „Rušil jsem cestou senzory.“
„Všiml jsem si. Co tady děláte?“
„Je to úplný magor,“ vykřikne Lawra. „On je… on je…“ Zmlkne a vytřeští oči někam na Danielsovo čelo.
„Jdeme,“ řekne ostře Archer.
Daniels přikývne a přejede si prsty po čele. Šrám už nekrvácí. Nanoroboti Lawry Sakhai pilně opravují všechna poškození. V narušeném jednatřicátém století naprosto běžná věc. Pokud nejste z nekompatibilní rasy. V tom případě totiž vůbec nejste.
Některé laviny se valí devět set let.