Bolestná jistota

„Nesmí tam zůstat! Zabijí ho! Je poslední mužský potomek svého rodu!“
„Je to člověk,“ odvětil Jack.
„Je to Kristián! Potomek mého Chrise! Dala jsem mu slib, že na jeho rod dohlédnu!“
„To jsi měla udělat dřív,“ odsekl.
„Co jsem asi celou dobu dělala?“ zavrčela jsem. „Rozlétli se po Evropě. Sasko. Bavory. Čechy... Copak to může jedna uhlídat? Zbyli už jen tři… Ta dvě děvčata v Zusmarshausenu jsou v bezpečí, tam zatím válka nepronikla.“
Jack pokrčil rameny. „Ani nevíš, jestli tu je.“
Sáhla jsem do váčku, dotkla se knoflíku.
„Vím!“ Vyskočila jsem.
„Nikam! Neznáš rozkazy? Do táborů nesmíme!“
Pohodila jsem hlavou.