Smrček nad Houbou

Hospoda praskala ve švech. Vašek zahlédl svého bývalého spolužáka Otokara Smrčka.
„Tebe jsem neviděl sto let!“ zahlaholil. „Prý jsi povýšil! Gratuluju!“
Ota se zaculil. „Však bylo na čase!“
„Ten Houba je teď pod tebou, co,“ přisedl si Vašek. „Máti za ním byla s nějakou lapálií, co se u nás stala. Je to pár týdnů, a pořád nic. Nikdo to nevyšetřuje...“
„To víš, Houba,“ povzdechl si Smrček.
„Hele, dohlédneš na to, viď?“
Půllitry zazvonily.
Zatímco Vašek odcházel domů s přesvědčením, že se věci konečně pohnou, Smrček při pohledu na jeho záda zabručel: „To zrovna. Houba má rozkaz jasnej. Blbostma se nezabejvat.“