Pangalaktický megacloumák

„Kopni to do sebe!“
Podezřívavě pozoroval nápoj stojící na baru, který mezitím nerušeně rozežíral sklenici, a snažil se ignorovat jeho povzbuzujícího společníka.
Zatěkal očima po místnosti, ale když zavadil o předchozí drink, stále ještě barvící protější stěnu do růžova, raději je zase rychle sklopil.
„Tady si člověk musí všechno udělat sám,“ ozvala se druhá hlava nevrle a natáhla se pro skleničku.
Barová stolička se převrhla.
Všechno, co si pamatoval potom, byl pocit, jako když vám někdo vyrazí mozek z hlavy plátkem citrónu obaleným kolem masivní zlaté cihly.
Zafod Bíblbrox se zvednul ze země a svět už nikdy nebyl jako dřív.