Návštěva u nemocničního lůžka

„Já to říkal.“

Gabriel probodl Aurelia pohledem, ale ukázal na židli vedle svého nemocničního lůžka: „Posaď se u nás.“

Od chvíle, kdy Gabriela postřelili během protestu za práva magických bytostí, měl jen málo návštěv a ty, co přišly, se většinou tvářili účastně a ustaraně, takže Aureliův podrážděný výraz představoval osvěžující zpestření.

„Říkal jsem, nechoď tam, budeš se divit.“

„Ale propustku jsi mi podepsal,“ připomněl mu Gabriel zlomyslně. Tušil, že si to Aurelius vyčítá, ale na ujištění, že k výčitkám není důvod, ještě nepřišel čas.

„A jak to dopadlo?“

Gabriel se trochu zavrtěl a zaškaredil se bolestí. „No, aspoň se nedivím.“