...

Bylo jednou jedno dráble
a to dráble bylo hráblé
hráběmi i pohrabáčem
předhrabáčem, pohřebáčem
pohřebáčem kapským
kde kapky vody nemají
a žízniví se nenají.
Kapka vody v kapském městě
vyváží se kapkou zlata
co i když byla jedovatá
loučila se královsky.
Tohle dráble, co se náhle
zajíklo a vyprsklo
šlo a nešlo cestou svojí
do chléva kde nepodojí
nepokrávu nepokojná
nepokojná děvečka
co nakojila dědečka
na obraze od Rubense.
To vlci vily vílám věnce,
nakládaly utopence a
vícekrálům hermelíny...
Tak se končí povídání
s první hvězdou za svítání
co slovem, činem byla věrná
duchu Christiana Morgensterna.
Ač jí bylo přehiršal.