Setkání

Když se míjeli, poznávali se. Bylo to něco těžko definovatelného, možná odlesk v očích, váhavost v chůzi, aura pomíjejícího lidství. Občas se večer scházeli na západě pod pískovcovou skálou, nesourodá skupina zvířat, samotáři i stádní, mírní i draví, malí i velcí. Snažili se spolu komunikovat, ale nenacházeli vhodná slova, zvuky, kterým by vzájemně rozuměli a tak se museli spokojit s pohledy a doteky. Zatím si nebyli nebezpeční, zabít člověka nebo z něj cítit hrůzu se jim příčilo, i když ti draví už zabíjeli zvířata, jak jim přikazoval instinkt a ti plaší už před zvířaty utíkali. Vraceli se ke svým zmateni.