dmd-2012

Další padesátislůvka, navazuje na Metro.
Speciálně pro Terdu...
***
Ohnivým deštěm jisker,
kvílením kolejnic,
cinkáním
Barikáda ještě na kolejích
padající železářství
probouzí.
Polednem, ránem i nocí,
namačkaní lidé,
spící.
Tržiště vůní a pachů
spravedlivě poděluje
cestující.
V lovišti lovců lidí
zloděj snů
krade.
Dvěma slovy probouzí,
zavrčením ničí
spánek.
Hlasitě, zarputile vyhání,
odpírá lože
bezdomovcům.
Překvapeně zírá.
Zase přejel...

Vím, už není květen, ale konečně už mám ve škole odevzdáno a nemusím jen sedět u počítače a psát do zblbnutí i po něm (proto jsem také nemohla na piknik, čehož je mi moc líto, ale snad to vyjde na podzim).
Kritérium výběru jsem po mnohém promýšlení různých variant nakonec zvolila jednoduše takové: jaká drabblata si od dubna ještě pamatuji. To znamená, že tato drabblata jsou mimořádně dobrá, protože moje hlava je dosti děravá. (Stihla jsem tehdy přečíst ze všeho tak odhaduji deset procent, takže výběr je omezený a jistě mne ještě mnoho dobých neobjevených drabblat čeká).
Teď už vím, jak to bylo v bibli doopravdy:
Mýtus od Iswidy: http://sosaci.net/node/1989
Rodinné problémy od Ryy: http://sosaci.net/node/1899
(sem patří také i níže zmíněné drabble od Rebelky)
Tato dvě zase mají nezapomenutelnou atmosféru (a první z nich mi připomnělo místo, které znám a které mám ráda; v srpnu tam zase jedeme!):
Samaritánka od Kytky: http://sosaci.net/node/3125
Cantares od Aries: http://sosaci.net/node/2804
Tato mluví o velké lásce mezi rodičem a dítětem (přestože je to druhé velmi smutné, vidím to tam):
Záměna od Rebelky: http://sosaci.net/node/45
Rano v Holandsku od Erys: http://sosaci.net/node/3018
Tato vystihují více i méně drsnou realitu socialismu:
Čihoštský zázrak od Kytky: http://sosaci.net/node/2276
Vokna od Danae:http://sosaci.net/node/2057
A tato jsou jednoduše neodolatelná:
Úskalí jednostranného vzdělání od Ebženky: http://sosaci.net/node/1992
Sladká kořist od Levandule: http://sosaci.net/node/647

Tak už i já jsem se rozhodla podělit se s vámi o drabble, které pravděpodobně není moje nejlepší, ale tak nějak přišlo samo od sebe (skoro bych si až myslela, že mi ho někdo napsal do počítače, když jsem zavřela na chvíli oči!) a dokáže ve mě zanechat mrazivou tečku.
Co by se všechno změnilo, kdyby Bilbo opravdu podlehl dračímu kouzlu a zradil trpaslíky?
---------------------------------
„Nepáchneš jako trpaslík, co jsi?“ zazněl rozlehlou síní podmanivý dračí hlas a Bilbo strnul v půli kroku. Otočil se a zjistil, že Šmak ho pozoruje přivřenýma očima.
„Co jsi, zloději?“ zavrněl znovu drak a hobit cítil vibrace po celém těle.
„Já... já jsem jezdec na soudku!“ vykoktal ze sebe a litoval, že Prsten kromě neviditelnosti nezpůsobuje i neslyšitelnost a nečuchatelnost.
„Jezdec na soudku? Tak zpívej, neviditelný jezdče – jak jsi se sem dostal?“ Šmak otevřel naplno obě své oči a upřel je na hobita, který strnul pod nadvládou dračího kouzla. Tělem mu rezonovalo drakovo ‚zpívej‘, a tak řekl všechno, co věděl.

Avevin výtvarný talent je s DMD neodmyslitelně spojený a zaslouží si trochu té publicity. Proto si dovolujeme upozornit ty z vás, kdo stále prožívají abstinenční příznaky, na její velkolepý projekt.
Kdo zatím nezná hlavní postavy, může se s nimi seznámit zde.

Není to nic převratného, vlastně jsem jen překopala svůj dřívější nápad. Ani jsem to sem nechtěla dávat. Ale co už...
Tma tvoří stěnu, strach má ledové ruce. A tvoje slova jsou jako maják.
„Drž se mě, bratříčku. Drž se, než to přijde.“
Cestičky v místech, kde se mě dotýkáš, hřejí.
„Zůstaň se mnou, bratříčku. Zůstaň, než to přijde.“
„Prosila bych dohola,“ pípne.
„Do prdele, už to přišlo,“ zaúpí její vši.

Poraněná šnečí ulita, stín křížů nad Budčí… Magické brány se zavírají. Ludmila už jimi neprojde.
Kmen prastarého stromu zaclonila zeď. Lípa si pamatuje.
I ten otisk malé ruky na zbloudilém kořeni jedné z jejích družek. Stromy spolu hovoří...
Když osiřela vlaštovčí hnízda, alejí to zašumělo. Zazdili jsme si Egypt navždycky.

A/N: Berte to jako odstrašující příklad. Já mu tu kačenku neměla dávat...
Uhla píše: Já na tu zkoušku nechci! A zapomněl jsem si vzít z domova svoji drahou kačenku!
Uhla píše: Pro štěstí!
Ness píše: Uhlo, jsi cvok. Tahat na zkoušku kačenku?
Uhla píše: By z toho ještě měla trauma, že? Pravda, radši ne.
Ness píše: Víš o tom, že jsi nemocný a měl by ses léčit, že ano?
Ness píše: Asi ti kačenku odeberu.
Uhla píše: Nedám!
Uhla píše: A nejsem!
Uhla píše: Dokaž to!
Ness píše: Ok - přečti si znovu tuhle konverzaci a zamysli se nad ní. Dám to jako drabble na DMD!
Uhla píše: Klidně. Ale kačenku ti nedám!

Přijde mi to hodně směšný, že takové bjb, načmárané za pět minut, docela bez pointy (nojo, nějak jsem se do toho soutěžení pustila víc než je zdrávo) se umístilo. Pohrdám sama sebou, že jsem klesla tak hluboko a není vidět, že je to myšleno jako slash. Lejdynko, vidíš Queer as Folk?:D Tak jen do mě!
Jakoby se ve tmě nebál vyslovit to, co nemohl přes den.
Konečně nemusel být za siláka, hrdinu.
Mohl se přitisknout, hladit mě a líbat.
Šeptal něžná slůvka.
Pokojem se nese óda na mé boky, bělostnou pleť, rudé rty.
Třeba se dnes konečně dostane k „miluji tě“. Nebo možná ne…
Nevadí.

Po dlouhém váhání, zda to sem dát či ne. Po přečtení těch vašich si teprve nejsem jistá. Neposílala jsem to, raději to přece uveřejním tady.
Tma plodí spousty slov. Proplouvají ke mně, kolem mě. Inspirují. Noci však trávím s tebou, ne se slovy.
Ráno odcházíš a mě se nechce usednout ke stolu, vzít prázdný papír, zvednout pero a namočit je v kalamáři se zeleným inkoustem. Napsat první, nejtěžší slovo. Raději slova snad využiji v konverzaci.

Dlouho jsem váhala, které drabble zvolím jako své nejlepší. Myslím, že nikoho nepřekvapí, že jsem sáhla po textu ze světa profesora Daniela von Draka.
Vzpomínky na "jaro" jsem vybrala proto, že se dotýká bolavé kapitoly naší historie a proto, že má nečekaně velký význam.
---
„Šedesátá léta se v rokenrolu vzhlídla a mně byly tenkrát tři roky,“ prohlásil Jaroslav L. u oběda.
„Ty jsi v pětašedesátém? To už by sis mohl něco pamatovat,“ navázal Martin H.
„Já nevím. Z té doby si pamatuji jenom stíny za okny s květinovými záclonami, maminčin tichý pláč a podivný hluk. Pro tříleté dítě byl Sovětský svaz velmi abstraktní pojem,“ vzdychl Jaroslav.
„Tenkrát byly květiny opravdu pošlapané a jaro se zastavilo,“ parafrázoval Daniel von Drak výrok, který kdysi zaslechl u svých studentů.
„Můj strýc byl knězem. Ještě v té době byl v Boršově, pak už ne,“ řekl prostě Lukáš N.