DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2012

A/N: Berte to jako odstrašující příklad. Já mu tu kačenku neměla dávat...
Uhla píše: Já na tu zkoušku nechci! A zapomněl jsem si vzít z domova svoji drahou kačenku!
Uhla píše: Pro štěstí!
Ness píše: Uhlo, jsi cvok. Tahat na zkoušku kačenku?
Uhla píše: By z toho ještě měla trauma, že? Pravda, radši ne.
Ness píše: Víš o tom, že jsi nemocný a měl by ses léčit, že ano?
Ness píše: Asi ti kačenku odeberu.
Uhla píše: Nedám!
Uhla píše: A nejsem!
Uhla píše: Dokaž to!
Ness píše: Ok - přečti si znovu tuhle konverzaci a zamysli se nad ní. Dám to jako drabble na DMD!
Uhla píše: Klidně. Ale kačenku ti nedám!

Sice vím, že už je dávno konec, ale chtěl bych ještě poslat jeden kousek.
Jako malé poděkování za DMD 2012 a všechno okolo.
Všem kdo si to zaslouží...
Slunce lehounce hmatalo,
paprsky nesměle hladilo,
za oknem žlutý tulipán.
Dál cesta slunci zavřená,
závěsy místnost ztemělá,
téměř úplně tichá.
Lehkým tlukotem kláves,
nesmělý psací stroj,
nádherná slova sázel.
Malinké střípky vzpomínek,
bystřily psavci mysl,
dávaly stiskům smysl.
Přes okolité ztemění,
v duši hromadu nadšení,
před sebou jasný cíl.
Stroj konečně dozpíval,
možná se trochu usmíval,
každičké slovo znal.
Zbývalo obálky šustění,
snad skrývalo nadšení,
určitě touhy kus.
Ujít kroků pár,
možná o kousek dál,
pouť ke schránce poštovní.
Pokoj ztichlý osiřel,
muž pomalu odcházel,
kroků zvuk dozníval.
Domem znělo dál,
bílé hůlky volání,
trošičku smutné ťukání.
Dnes znělo nadějí...

Mimosoutěžní, pozdní a bez nároku na odměnu.
Má slova se začala rodit z Konce. Oproti tomu, jakkoli je to banální, začátkem mého příběhu byl žlutý tulipán. První květina, která mi byla darována. Pokládala jsem to za pouhou zdvořilůstku. Oplýval jimi. Vychovali ho k nim.
Setkala jsem se s ním právě ve chvíli, kdy proud spolubydlících schopných tolerovat mé vrtochy definitivně vyschl. Svedla nás dohromady finanční nutnost. Nic jiného. Přesto to byl právě on, kdo spustil řadu událostí, která se stala prvním opravdovým příběhem, do kterého se můj život zapletl. Samozřejmě se nejednalo o triviální milostnou avantýru. Jen o jedno z osudových setkání, kterým se obvykle říká začátek.

Děkuji organizátorkám za nekonečnou trpělivost i za energii, kterou nám věnovaly.
Děkuji všem, co četli mé drabbly a ještě víc těm, kteří komentovali.
Děkuji všem, co se po sto slovech propsali měsícem, protože dohromady stvořili kouzlo.
Děkuji Glorii, že po celou dobu stála při mně a prosím ji, aby mě neopouštěla, neboť můj příběh je na samém začátku.

(Žlutý tulipán)
(Jedno pozdní, protože jsem téma objevila až ve vašich drabblátcích při prvomájovém pročítání. Kde bylo zadání?)
Vetkl jsem si ten zvadlý květ do knoflíkové dírky a rozhlédl se dokola. Támhle vlaje zástava s kalichem, pod ní se ježí les cepů, kůs a sudlic. Opodál staví vozovou hradbu. Nad ohništěm ještě visí hrnec; vaří se v něm polévka, smůla, anebo obvazy? Ale už se ze tří stran řítí křižácká jízda s tasenými meči. Vzduch se plní prachem a stříkanci krve. Zpěv chorálů vystřídalo řinčení zbraní o přílbice, chropot, ržání, křik a šťavnaté středověké kletby.
Nejsem z patnáctého století. Založil jsem pás do kulometu a jal se to kosit, křižák nebo husita.
Nezlobte se, já mám kytky rád.

Pozn. 1: nenahrazuju si drabble, tohle je poděkování organizátorkám - vzhledem k technickým problémům poněkud opožděné
Téma: žlutý tulipán
------------------------------------------------------------------------------------
Nemohla tomu uvěřit. Mathias přece nemůže být mrtvý! Její jediný kamarád. Skutečný přítel. Co na tom, že byl vlkodlak? Jí na tom nezáleželo.
Horečnatě přemýšlela, který lektvar by mohla vyzkoušet, ačkoliv tušila, že tohle je opravdu konec. Tak strašně rozervané tělo už nic neoživí.
Pomalu se v ní začínal probouzet vztek. Vztek na ta zatracená štěňata, která nerespektovala hierarchii smečky a svého alfu a porvala se mezi sebou. Rozhodla se je zabít.
Pak padl její pohled na poslední Mathiasův dárek. Zcela neznámá květina. Žlutý tulipán. Jak se na něj dívala, vztek ji zvolna opouštěl. Něco ji napadlo. Musí to vyzkoušet…
-----------------------------------------------------------------------------
Pozn. 2: odehrává se cca kolem roku 1642

Pozdě, ale přece (ostuda já vim, budiž mi omluvou, že jsem v pondělí ráno zabalila hobok a zamířila směr Sázava)... jako poděkování pro Katužku a Nifredil
téma: žlutý tulipán
----
Stařičká kanoe se nechává líně snášet proudem. Znavený kotrčník jen malátně udržuje směr a háček už dávno přestal pádlovat. Nezvykle ostré, květnové slunce odráží se od zčeřelé hladiny. Oslepuje je. Nevidí čápa kroužícího nad údolím. Nevidí norka vykukujícího z houští ani užovku, co se jim mihla před přídí. Před očima se jim míhají jen stříbrné a zlaté šošolky vln.
Až veselé „Ahoj!“ probere ospalou posádku k životu.
„Ahój!“ odpovídají. Ze břehu jim mává skupinka dětí. Holčička v červených šatečkách sedí na rozpáleném kameni. V ručkách drží poslední žlutý tulipán, který slunce ještě nespálilo.
Pošle ho po vodě loďce na pozdrav.

Nesoutěžní
A/N: a vlastně z minulého roku. Letošní jsem někam zahrabala, takže ho dodám později, ale prostě tak nějak jsem zjistila, že si každý rok napíšu jedno maniakální drabble na DMD a chci se podělit. I když teda po tomhle se se mnou už asi nikdo nikdy chtít sejít nebude...
Duben se blížil a konkurence byla silná. Jenže ona prostě chtěla vyhrát, jakýmkoliv způsobem.
Ness dokončila úklid koupelny a zavázala poslední černý pytel. Mathilda už si ani neublogne. To víte, studenti, ti vždycky jezdí domů s takovou velkou taškou... Ušklíbla se a sedla k notebooku.
„Ahoj Birute, nedáme zítra sraz?“
...
Přestože známých jmen na Sosácích ubylo, počet drabblů rostl jak houby po dešti. Jen na Facebooku bylo čtyřicet potvrzených účastníků a dalších sedmadvacet v „Možná“. Sakra! Takhle to nezvládne... Bude potřeba to trochu zrychlit.
Ness znovu sedla ke klávesnici. Na stránkách SOS přibyl nový komentář: „Nedáme teď o víkendu sraz?“

Pozn.: Mimosoutěžní žlutý tulipán pro Katužku a Nifredil. Děkuji z celého srdce!
Kvetly tulipány. Na Jakubově zahradě rostou jen žluté, protože Jakub má rád žlutou. Barva Slunce a tepla.
Vnoučata pobíhala kolem zavlažovače. Za plotem na chodníku stála mladá dvojice. Žena zády k Jakubovi. Muž vypadá unaveně a Jakubovi je nejasně povědomý.
Žena se otočila.
„Katko?“ vypadlo z Jakuba. „Nevěděl jsem...“
Nezvěstná od roku 1998. Tehdy prostě zmizela. Jakub má najednou řešení před očima. Prošla dírou.
Malá Hanička přiběhla k plotu, stydlivě podala Katčině průvodci žlutý tulipán a utekla. On se usmál a Jakub si vzpomněl, že ho viděl na fotografii z pohřbu jednoho hlídkaře.
„Jen jsem tě chtěla vidět,“ řekla Katka.

Téma: Žlutý tulipán
Pro KaTužku a nifredil, naše dvě neúnavné hodnotitelky :)
Sherlock stojí nad svým vlastním hrobem.
Ten pocit zvláštnosti ještě pořád nevymizel.
Kámen s prostým nápisem.
Hlína zarostlá travou, která má trochu jiný odstín.
Kytice sem teď už nikdo nenosí.
Ale náhrobek je tu dál. Jako memento. Jako milník.
Už nic jiného, jen němá připomínka toho, co skončilo.
Toho, co právě teď končí.
Vtiskl do vlhké země malou cibulku.
Už se sem nevrátí. Je definitivně zase živý.
Až přijde jaro, rozkvete u opuštěného náhrobku jediný žlutý tulipán.
Jako záblesk světla. Jako záblesk naděje.
Jako symbol nového začátku a nového života.
Pomalu odchází. U brány hřbitova na něj čeká rozesmátý John.
Tak jsem to do limitu nestihla asi o deset vteřin...nevadí, stejně je nesoutěžní. Snad i tak udělá radost.

(Bonus č. 7, Židle)
„Čekán, nezván, přichází můj templářský přítel. Nevím, jak tobě, ale mně se nestýskalo, Cullene. Přišels mě zatknout?“
„Bohužel nesmím.“
„Takže jen rozhovor. Zřejmě se budeš chtít pochlubit, jak sis tenhle nablýskaný pancíř vrchního mágobijce zasloužil.“
Cullen neodpověděl. Do slovních válek nemělo cenu se s Andersem pouštět. Ani tehdy, a nejspíš ani teď. Vstoupil. V místnosti, kterou Anders zařídil jako ošetřovnu, stálo lůžko, truhla a jediná židle.
Anders na ni ukázal a nenuceně usedl na kamennou zem.
„Jako doma, Cullene.“
V očích měl stejný vyzývavý vzdor. Co Cullen neznal, byly vrásky únavy a starostí. Nepatrný záchvěv sympatií zahnal stisknutím rukojeti meče.
PS: nezabije ho, a není to slash.