Trocha lyriky, protože postavy odmítly spolupracovat :)
Slábnoucí paprsky měnily oblohu, omalovanou na oranžovo a růžovo, v sametovou temnou modř. Svět jakoby tišil hlas a choulil se do sebe. Les se šeptem loučil s unikajícím dnem jako s odcházejícím milencem. A pak se do dokonalého ticha začaly ozývat nové zvuky, nabývající na intenzitě s prohlubující se tmou.
Tma zhoustla tak, že nebylo vidět ruku drženou před očima. Všechno jako by na moment zadrželo dech v napětí... a pak se rozezpíval první skřivan. Postupně se k němu přidávaly další a další hlasy, i potok jakoby najednou zurčel výrazněji. V tu chvíli se přes obzor pomalu přeplížily prsty dne.
...protože den prostě nemá ostrý začátek a konec.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc pěkná lyrika!
Eurydiké
Moc pěkná lyrika!
Taky jsem se už dost navymýšlela při dětských otázkách, kdy vlastně končí den a kdy vlastně končí noc...:-)
Krásné!
Rya
Krásné!
moc hezké
Aries
moc hezké
To tedy nemá. Krásně jsi to
Zuzka
To tedy nemá. Krásně jsi to popsala. Jednou jsem pomáhala dni vstávat venku v lese... trvalo mu to, nechtělo se mu.
Napodruhé ješté krásnější! :)
Rya
Napodruhé ješté krásnější! :)
Děkuji moc! :) Jsem ráda, že
Blanca
Děkuji moc! :) Jsem ráda, že to neztrácí na kvalitě.
Pěkná lyrika.
Profesor
Pěkná lyrika.
Díky :)
Blanca
Díky :)