Night reaper

Smrt letěla nocí. Temnotu prořízlo rychlé, hluboké dunění. Zazářily rudé čáry. Záblesky. Vykvetly ohnivé květy. Na krátkou chvilku.
Prudký proud vzduchu je nemilosrdně smetl a uhladil. Zbyl ohnivý jazyk. Rudě zářil do noci. Oslepoval. Stravoval vše, co mu přišlo do cesty.
Vše ukončil oslnivý výbuch. Plameny pomalu uhasínaly. Nakonec zbyly jen žhnoucí trosky. Zmizely ve tmě.
Noční žnáč už byl daleko. Opatrně letěl nocí. Nenápadně. Věděl, že se vrátí. Snad zítra, pozítří.
Opět prozářit temnotu noci rudými plameny.
Těm za sebou věnoval jedinou prchavou myšlenku.
Zaseli vítr a sklízí bouři...
***
Doma ho uvítal jasný, dívčí hlas.
Bílé útesy Doverské.
Svítání.