Na břehu

Liška leží na břehu jezírka a někdo jí tiskne ke rtům lahvičku. Odpotácí se pryč.
„Co chceš?“ hlesne.
„Nepustili by tě. Přísahal jsem na svůj živel. Nemůžu zpátky.“
„Jak se jmenuješ?“
„Aleksandr.“
Zlatica nedůvěřivě očichá lahvičku. Směs bylin a alkoholu. Vypije ji na ex.
Střecha se zachvěje.
Aleksandr se rozběhne k domu. Jakmile překročí práh, pokryjí ho modravé plameny. Rozběhne se zpátky, brodí jezírkem, dokud nemá vody po stehna. Ponoří se. Když se narovná, plamínky stále svírají jeho ruce. Ponoří se podruhé.
Oheň je pryč. Aleksandr bezhlesně klesne pod vodu.
Liška se promění a vběhne do vody průzračné jako sklo.